U elektronkového zesilovače je jedna záludnost, na kterou je dobré myslet už při návrhu šasi. Základním problémem těhle zesilovačů je boj s brumem, tedy rušivým signálem o kmitočtu 50Hz nebo 100Hz. Zatímco 100Hz je jednoduše identifikovatelné a odstranitelné, neb se jedná vždy o nedokonalou filtraci anodového napětí, tak brum 50Hz může mít několik příčin. Především nevhodné rozložení součástek a vodičů. Je potřeba si uvědomit, že vstupní impedance elektronky je velmi vysoká, daná odporem mřížkového svodu a ten se volí obvykle 1Mohm. Zdrojem rušení pak bývají dost často přívody ke žhavení. Proto je dobré je dělat zkroucenými vodiči a vést je co nejdál od mřížkových obvodů. Někdy se taky používá uzemění elektrického středu žhavení, buď z odporového děliče nebo přímo vyvedením odbočky ze žhavícího vinutí. Krajní možností je použít pro žhavení stejnosměrný, dobře filtrovaný zdroj. A poslední je přímá indukce do výstupního trafa. Je důležitá vzájemná poloha síťového a výstupního trafa. Pokud se nepoužijí poměrně drahé toroidní transformátory, tak běžná EI trafa, která mají značné rozptylové pole, se musí dát co nejdál od sebe a natočit kolmo k sobě.