Kdysi v práci, jsme měli ledničku a v ní většinou nějakou tu kořalku, kterou jsme dostali za drobný melouch.
Ale často, mimo pracovní dobu, nám tam někdo z hlídačů, nebo z večerní služby chodil upíjet.
Rozhodli jsme se ledničku zamknout. Ale bylo by potřeba tolik klíčů, pro kolik nás lednička sloužila.
S kolegou jsme vymysleli zámek.
Zevnitř lednice zasouvací čep, který byl ovládaný tajným nenápadným táhlem vzadu za srážníkem. Stačilo strčit ruku za ledničku a ve správném místě zatlačit na určité místo.
Na ledničku jsme přidělali tlačítkové pole, s nápisem elektronický zámek.
A byl klid, kořalka neubývala. Zato zámek vzbudil zájem mnoha lidí.
Střídali se tam jak u herního automatu a zkoušeli kód uhodnout.
Vypsali jsme zajímavou odměnu, pro toho, kdo dokáže lednici bez destrukce otevřít. Nikomu se to nepodařilo.
To potvrzuje to, že jakékoliv továrně vyráběné zámky, brzo dokáže ten, kdo se o to zajímá otevřít. Protože se s tím může seznámit a najít v klidu způsob. Ale něco ojedinělého, neznámého, byť velmi jednoduchého, může být problém.
Například, když budu mít na domě sériově vyráběný nějaký zámek, zloději to už znají. Pokud budu mít někde za okapem skryté tlačítko, zloděj vůbec neví co hledat.