Stavba ježka je i krajová záležitost, v různých krajích se stavějí různí ježci. Kde je dostatek plochých kamenů, dělá se pod ježkem plochý základ. Kde jsou jen balvany a dřeva je spousta, například v horách, spodní řada se prostě obětuje. Normálně se na zem položí spodní hvězdice silnějších polen a do středu se do země vpíchne kůl vysoký asi tak 2 metry, na horách, kde hodně sněží tak do dvou a půl metru, na vyššího ježka byste asi nedosáhli ani když je metr sněhu. A kolem kůlu se jako kolem svislé vodicí linie ježek skládá, aby byl pěkně svisle a ne našišato, to by spadl sám, ani by na něj nemusel napadat sníh.

A pak se kolem dokola šikovně (chce to vidět v originálu - jednou vidět je lepší než stokrát slyšet) skládat naštípaná polínka dřeva pěkně směrem od středu ven, oblou částí na stranu nebo nahoru, aby na sobě dobře držela, pokud možno stále vodorovně. Na tom záleží stabilita ježka. Nahoru se může hodit stará plachta, asfalťák nebo igelit, nebo nic. Pokud se na plachtu dává zátěž, aby větrem neuletěla, pozor, aby nebyla lehká a ve vichru neodletěla i s plachtou a někoho nezranila.

Průměr ježka stačí tak nejvýš metr, metr dvacet, aby mohl zevnitř prosychat.
Je to dané i délkou polínek.

Možná se pod ježkem ubytuje skutečný ježek, poleze tam kočka nebo myši, ale ježek může větrat a vysychat.

Chce to si udělat výlet do krajin, kde ještě ježky mají a poučit se přímo z nich.