Lidi nepleťte si dozický zámek s obyčejným
Obyčejný zámek je třeba u pokojových dveří a jde otevřít zahnutým hřebíkem,to je lidově řečeno hajzlklíč.Tento klíč nemá žádné zoubky má jen různý profil.Dozický zámek má klíč se zoubky a ty nadzvedávají stavítka v zámku ,aby klíčem šlo otočit a tím obyč.šperhákem to prostě nejde.
Nejhorší ze všeho jsou trpaslíci.
ty potvory vám vlezou všude..
A strašně rychle se množí.
Já je chytám!
a co s nimi děláte, když je takhle chytáte?
Většinou je zahazuju.
To já si je nechávám na chov. Mám na ně takové klícky, udělal jsem jim tam všelijaké žebříčky a kolečka a oni na tom dovádějí. Roztomilé je to. A zpívají taky. Ale sami nechtějí. To musíte vzít klacík, udělat mu nožem špičku, a když pak toho trpaslíka tím klacíkem pícháte, tak on vám krásně zpívá.
Jmelí je sice krásná věc, ale jsou důležitější věci...
Tak dost! Koukněte; já mám zakletou dceru.
Tohle chcete rýmovat?
Já bych věděl.
PS. Už se těším na proměnu princezny.
Já taky, ale to nemůžeme použít. Jistě je spousta jiných rýmů, ale to se člověk na něco upne…
Už vím.
Byla krásná v každém směru!
A teď? Je bledá jako smrt.
A jsme zase tam, kde jsme byli. Smrt, no! Říkám vám, nepouštějte se samostatně do žádných projevů. Člověk se chce vyhnout určitým slovům, to je na hovno, takováhle práce.
Jsem bledá jako smrt a vychrtlá jak chrt.
Obr je silný, ale má jistě slabé místo.
Kdybychom v tomto měli jisto, princ Jasoň by na něj vyjel s mečem,
píchl by ho a bylo by po něm........
Je to hrozně dlouhý
Jestli se nám to podaří, půjdeme spolu k oltáři.
Budu mít zase zlatý vlas, maličkou nožku, útlý pas,
okrouhlý bok a ňadra dmoucí,
dědečku ty náš vševědoucí.
Místa je tu dost.
Já jsem také míval zlaté vlasy. Takže vím, co to je, když o ně člověk přijde. Mně je vyrvala matka. Kdo přišel, tomu dala. Teď už žádné nemám, a je pokoj. Dobrovolně vám ho nedá. S tím nepočítejte. Já ho znám. Já s ním hovořil.Tady všude seděl.Musíte mu ho vzít. Bez něj bude slabý jako malé dítě.
P.S
Jestli se dostanem až na Blaník,
tak si beru,
Fleka Smila z Nohavic.