v Kerkonoších se říkalo, že se jde do lesa na koháty, tedy dobejvat pařezy na topení, poněvač panstvo pokácené dřevo mělo pro sebe a poddaným dovolovali dobejvat pařezy, aby měli čim lacino topit, a taky tím čistili les pro výsadbu nového lesa, byla s tím dřina, jak už tu bylo psané, že se člověk zahřál třikrát.

Když to zvládl chudý a hubený chalupník jenom se sekyrou, pilou, klíny a palicí, zvládne to i dnešní silný chlap se silnou technikou, nebo taky s klíny a fištronem, vědět, kudy vést směr dělení, aby to šlo samo a ne přes dřevo. Chce to se na dřevo dobře podívat, sledovat kudy vedou přirozené praskliny a směry rozdvojování kořenů a směr vláken dřeva.