Parkoviště skutečně může být místem, ležícím mimo silnici. Například parkoviště u motorestu, odpočívadlo u dálnice a podobně. Ale v tomto případě je to komunikace vedoucí k velikému parkovišti. Tak velkému, že k němu vede silnice.
Až budeš jezdit asi čtyřicet let a budeš mít najeto k milionu kilometrů, tak už budeš mít na takové situace vyvinutý cit.
Zkušený řidič si za jízdy neodůvodňuje svoje chování citáty z vyhlášky, nepředstavuje si modelové situace z testů, nediskutuje se spolucestujícími kdo má přednost, má pro to prostě vyvinutý cit. Jak se říká, má to v krvi a dělá to správně, aniž by nad tím přemýšlel. Ono totiž za jízdy k velkému přemýšlení není čas. Kdo za jízdy musí přemýšlet, kdo má nebo nemá přednost, má velký předpoklad, že skončí v lepším případě v autoklempírně.
A ještě jedno pravidlo, které ve vyhlášce nenajdeme, ale je velmi cenné.
Pokud si okamžitě nejsem zcela jistý, nebo mám podezření, že si může být nejistý ten druhý, tak do místa vjíždím tak, abych v případě nesrovnalosti byl schopen zastavit. Mnohokrát projíždím jistá místa s nohou na brzdě, i když jsem si naprosto jistý že mám přednost. Ale vím, že místo může vyvolat nejistotu toho druhého. Vyplatí se to.