Pro mne /laika, neboť nabíjení je opravdu věda sama o sobě/ zní otázka jinak:PROČ NABÍJET?
1) je-li neprovozovaná, je třeba jí vytvořit podmínky, jako by provozovaná byla, ale
a) bez proudových šoků (vybíjení i nabíjení), které zkracují její životnost
b) bez stavů značného vybití, které rovněž zkracuje její životnost
2) je konstruovaná jako startovací /předpokládaná odolnost vybíjecím proudům/, nabíjená soustavou auta, tedy přebytkem výkonu alternátoru s relativně stabilním napětím po úroveň varu elektrolitu.

Ideální by bylo použít konzervátor baterie, ale pokud není, v průběhu zimy by podle mne bylo dobré simulovat její provoz, tedy baterii občas vybít normálním vybíjecím proudem /žárovkou z hlavního světlometu/ na jmenovité napětí článku a následně opět nabít až po úroveň varu elektrolitu /nejvýše proudem 1/10 kapacity/. To opakovat cca každý měsíc.

Tedy závěr - sledovat napětí při nabíjení (kdysi výrobce udával každé 2 hodiny) a pokud se dosáhne počátku plynování, nabíjení ihned ukončit.
Proč by k tomu nemohla být použita i ta nejobyčejnější nabíječka, to opravdu nevím.
Pokud sleduji nabíjení, nedojde k plynování, tedy nevidím nutnost odšroubovat zátky článků, protože to v autě taky nedělám.