Obecně platí, že nejlepším řešením všech sporů, je vzájemná dohoda. Ne vždy se podaří přímo, potom je dobré využít prostředníka, který je schopen věcně a bez emocí, komunikovat s oběma stranami. V nejzažším případě je to soud. Od soudu však nečekejte spravedlnost, nýbrž pouze rozsudek...
Začal bych tím, že bych si nechal odborně a protokolárně vytýčit hranici svého pozemku. Požádal bych souseda, zda by si neudělal čas a byl vytyčování přítomen, aby vše bylo spravedlivé a nezpochybnitelné. Podle výsledku bych se se sousedem snažil dohodnout pravidla, kdy umožním jeho volný přístup a užívání svého pozemku, kdy se chci k takovému užívání předem vyjádřit a které jeho užívání mého pozemku mne nepřijatelně omezuje.
Z jednání by mělo být jasné, že nechci jen "vysírat", že vím, že i on potřebuje svůj prostor a já mu chci umožnit příjemnější život na oplátku, kdy to on umožní i mně. Pokud je rozumný a uvědomuje si, že soused je vlastně příbuzný, kterého si nevybíráme a vždycky budete mít hranici pozemku s někým společnou, bude i jeho zájmem, dohodnout se.
Ta předmětná trubka lze jistě upravit i tak, že se vyvede v pohledově nerušivém provedení do větší výšky, aby mechanicky nepřekážela a jí odvedené výpary z kuchyně se rozptýlily nerušivě do okolí...
Komunikace s lidmi je jedna z nejsložitějších... a křik, že to je moje, moje, můj, můj, moje, nevede k ničemu jinému, než k vymýšlení nepříjemností na obě strany. Pozemek, zeď, stůl, to je jen majetek, který lze za prachy koupit, ale na skleničku si k němu sednete sám, možná jenom sám... To by měl pochopit i ten soused.