Pájení nádobí cínem??
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu..Je možné, aby materiál z cínu, který se používá na pájení byl zdravotně nezávadný? Můj otec odkládá pájku do hrnků a malých hrnců, které se v domácnosti používají na potraviny. Máme také "zaletované" kovové naběračky, které se odlomily v místě přichycení rukojeti. Ty také běžně používáme. Otec navíc běžně pájí elektroniku v kuchyni a často není otevřené okno. Když jsem se zeptala, jestli ten pájecí kov není nebezpečný jak pro požívání na nádobí, tak vdechování par, řekl mi, že je to naprosto neškodné.
Nedalo mi to, pátrala jsem na netu a došla jsem k závěru, že je to naopak velmi nebezpečné... Sdělila jsem mu to, ale prý je to blbost a má dva nějaké dva druhy cínu..Je možné, že existuje nezávadný typ?? Děkuji za odpověď. Hanka
Trochu se tu přiživím...
Měděný hrnec, cca 40 cm průměr. Uvnitř pocínovaný. Cín je ve špatném stavu. Jak starý cín odstranit?
Teplo? Chemie? Soustruh?
Díky
Vlastne, proc odstranovat? Cin nizkou teplotou chytne cinovej mor, ale to je jen fyzikalni zmena. Podle me, kdyz clovek ten hrnec ohreje nejak rozumne na nejakejch 240°C, tak se zase sleje a bude dobrej.
Já ho neviděl, má ho táta. Ale říkal, že ho chce odstranit a že má připravený nový potravinářský cín, kterým by se udělala nová vrstva. Dnes tam pojedu, tak uvidím, případně udělám fotku...
Tak fotku nemám, ale je to starý hrnec, který má cín hodně poškozený. Vnitřek je dost hrbolatý a někdo již zkoušel plamenem cín nahřát a odstranit. Neúspěšně...
Takže asi jen mechanické odstranění, třeba soustruh...
Dneska jsem na satelitu zahlédl výrobu měděného nádobí.
Pánvičku zvenku natřeli nějakou směsí jílu, aby se tam cín nechytal.
Pak ji ohřívali nad plamenem a po té do ní nabrali roztavený cín a krouživým pohybem ho rozprostřeli po vnitřku pánve.
Zbytek co se nechytil vytřel bavlněným hadříkem.
Takže odstranit starý cín asi za tepla.
Nevím, jak u hrnce - velká plocha - ale já jsem pro povrchovou antikorozní úpravu kdečeho používal pocínování tak, že jsem předmět ohřál, ponořil do cíno/olověné lázně, nebo pocínoval pod plamenem, potom odstříkl a za horka otřel pucwolí, nebo bavlněným hadrem. Cínový povrch pak je lesklý, cín se neodstraní úplně, ale zůstane slabá vrstva bez stékanců a kapek, která po delším čase zešedne.
Do "odcínování" bych tedy šel za tepla a s hadrem v ruce, potom bych ihned stejným způsobem cín doplníl - ale co nejvíc "cínový" - s malým poměrem olova (pozná se tak, že při ohýbání tyčka slyšitelně lupe).