Jó, kde je můj žigul. Jednou o půl páté ráno byla taková kosa,
že zimou trénované vrány, co k nám lítaj z Uralu, neseděly na stromě,
ale stály na chodníku, úplně tuhé a prakticky nereagovaly,
normálně jsem je moh sbírat do pytle a udělat z nich polívku.
A kdybych otevřel papulu a řekl flaška, tak mi z huby vypadnou střepy.
To ráno pár zoufalců chtělo něco jako nastartovat, no to víš, že jo.
V autě jsem měl baterku Varta, vyrobenou snad za Gottwalda a když se mi
ze závějí nepodařilo vyjet, tak jsem z nich vyskákal na klíček.
Unbelievable. Kdyby mi ho lidi svině nekradli a nepoškozovali
(páč byl takový načančaný zvenku), nikdy bych ho neprodal.
Dodnes když vidím na cestě žigula, jihnu.

K brzdám za kosy: jednou jsem se ráno chtěl rozjet, napřed rána,
no a co, rossíjskaja mašína (ruční brzda v noci nebyla), ale pravděpodobně
zmrzlá vlhkost přes noc udělala svoje a při prvním přibrždění kopanec,
už nevím, zda to byla přimrzlá čelist nebo se hýblo obložení, je to dávno.
Ale s přehledem jsem brzdil rychlostma a když jsem potřeboval zastavit
na křižovatce, tak jsem vypnul motor a pomalu povoloval spojku. Pohodička.