Kdysi dávno, u nás byla ještě lokální kamna Petry. Nehořelo to, tak jsem se vydrápal na střechu, že vymetu komín. Ten čert mi tam moc nechtěl, tak jsem kouli vytáhl nahoru, pustil volným pádem a znova tahal nahoru. Za chvíli z nedávno vymalovaného bytu příšerný řev, jako by někoho mlátili a škrtili zároveň. Pracně slezu dolů a tam bejvalá, černá jako Keňský Masaj. Kolem pokolena sazí. Jak slyšela, že se něco šourá komínem, podívala se dvířky do kamen, co se děje. Vynadáno jsem pochopitelně dostal já, že jsem měl přestat, když otvírala kamna.