Břídil. My nadávali velmi sprostě celou cestu do Horního Bachu a to je od nás cca 20 minut. Slušné byly snad jen nádechy. Teda spíš kamarád nadával, já řval smíchy, div jsem si neupustil. Čím víc jsem se chechtal, tím víc nadával. Kdyby se stalo skutečným, jak se oslovoval, tak bych se docela vyděsil, co to vedle mně řídí. Určitě by to obdivovala děvčata. Nejlepší na tom bylo, že před odjezdem jsme tu starou desku hodili za garáž do kopřiv, aby jí neviděla jeho stará, prej abychom nevypadali jak blbci. Když jsme v tichosti přitáhli novou desku, desetkrát se ujistili, že otvor bude na správném místě (v zádu je víc u zdi), tak přišla jeho žena a tázala se, jak dlouho se s tím budeme ještě s**t, že jsme to před hodinou měli skoro hotové tak co na tom ještě vyvádíme.