Tak jsem ten starý příspěvek našel. Je ze dne 27.11.2008 v temátku sprchová vanička, takže cituji sám sebe:

- vana se osazuje vždycky po obložení koupelny, přičemž obklad kolem vany vynecháme a doobložíme až po osazení vany. To je první zásada.
- na zadní stranu vany nikdy nepoužíváme dodávané montážní přípravky, ani CD profily. Každou vanu zásadně podezdíváme ze všech čtyř stran. Vanu pak osadíme na podezdívku do lože z lepidla po celém obvodu podezdívky. Lože z lepidla je i pod celým dnem a vanu do něj lehce domáčkneme.
- montážní PUR na osazení vany po špatných zkušenostech už nikdy nepoužíváme. Vana musí být osazena do pevného kopyta vytvořeného podezdívkou a lepidlem. Další zásada. Proč a jak jsme k tomu dospěli. Dříve jsme vany také podpěňovali. Protože se vana při podpěnění musí napouštět vodou, či jinak zatěžovat aby se nezvedla, čímž je nepostřehnutelně deformována, pak po odstranění zátěže vzniká v klidovém stavu jakési pnutí způsobené pěnou. Když se potom vana znovu napustí a ještě do ní hopne stotřicetikilovej strejc, pěna je sice tuhá, ale nevydrží vše. Vana po čase začne dost nepřijemně vrzat.
- než vytvoříme lože pode dnem, položíme na podlahu folii. Občas se vana z nejrůznějších důvodů mění a její demontáž je pak jednodušší, protože se nemusí trhat i s půlkou podlahy.
- pak se dokončí obklad. Spáru mezi obkladem a vanou nikdy nesilikonujeme, ale používáme dvoudílný nacvakávací vanový profil do obkladu. Spodní díl se dává do lepidla při obkladu, horní krycí díl lehce podsilikonujeme a zamačkneme do spodního.
- vanová dvířka nepoužíváme ani plastová, ani nerezová. Při podezdívání vyměříme otvor pro vanová dvířka podle použitého obkladu a samotná dvířka pak tvoří obkladačka uchycená na magnetky. Po obvodu zaspárujeme akrylátovým tmelem v barvě spárovací hmoty. Pokud je požadavek na větší dvířka než na jednu obkladačku, položíme si vedle sebe dve, upravíme mezeru přesně podle spar obkladu a silikonem příčně podlepíme třetí obkladačkou. Po vytvrzení osadíme na otvor a zaspárujeme.
CINK