Luboš Svoboda, Zdeněk Tobolka : Stavební izolace

V současné době vzrůstá význam hydroizolačních polymercementových směsí obsahujících jako součást
záměsové vody přísadu akrylátové disperze. Tyto směsi úspěšně nahradily starší výrobky založené na
polyvinylacetátovém latexu. Hydroizolační výrobky modifikované polyvinylacetátem (PVAc) jsou totiž sice
dobře lepivé, dobře zpracovatelné a vykazují na začátku i velmi příznivé mechanické vlastnosti, jejich
uživatelské vlastnosti se však s časem často silně zhoršují. Ke zhoršení vlastností dochází při současném
spolupůsobení vody. Většina PVAc modifikovaných malt se při trvalé vodní expozici rozpadá do pěti let.

Příkladem výrobku obsahujícího polyvinylacetát byl i jinak problematický nátěr HORP. Jeho izolační funkce
spočívala ve vytvoření neprodyšné zábrany na vnitřním líci provlhlé zdi. Krátkodobé zlepšení interiérové
vlhkosti je v takovémto případě vykoupeno zhoršením vlhkostních poměrů v zavlhlém zdivo což má negativní
dopad nejen na tepelný odpor natřeného zdiva, ale i na jeho životnost. Skutečnost že polymercementové
nebo silikátové izolační hmoty jsou schopné odolávat i negativnímu tlaku vody byla v tomto případě zcela
nesprávně využita.