Prakem.

Také kdysi mi hulákal nevycválaný kohout od sousedů pod oknem a vydržel vřískat od 4 hodin až do 11ti, kdy jsem vstával. Pro větší efekt si ten zmetek vylezl na střechu králikárny. To mě ovšem silně popudilo a vzal jsem si k posteli vzduchovku. Ráno s prvním kvílením jsem spustil palbu. Ten parchant má ale pevné peří na křídlech a po hříchu jsem nemohl k němu blíž, jak na 20 metrů. Po zásahu diabolkou kohout nesmírně komicky vyskočil dva metry vysoko, udiveně se rozhlížel a po minutě začal řvát nanovo. Když mi došla munice, tak mě teprve napadlo vytáhnout ze zbrojnice starý, poctivý dalekonosný prak s kůžičkou a nádhernou modelářskou gumou. Ládoval jsem matici M20, natáhl daleko za hlavu a zamířil. Kohout udělal "Kýýýky*ko-ko-holáryjóó!" a byl smeten se stříšky. Ne, že by mu zásah nějak uškodil, ale pak chodil kvičet na druhou stranu k jiným sousedům.