Takže já to tu exhumuji, protože jsem se ke koupi vrtačky dostal až teď. Nakonec to byla Hitachi.
Dneska přišla a Vítek to má u mě schovaný. Objednával jsem ji včera navečer a počítal s tím, že přijde v pondělí. Ráno v půl osmý mě vzbudil človíčel z PPL, že ji přiveze. Takže jsem byl nucen vstát do tý zimy a vyjet do města vybrat peníze, protože běžně mám doma tak max. 2K.
Vrtačka smrdí jako vietnamská botaska, ale to snad časem vyčuchne. Design je praštěnej, jako by se na tom podílel Jackson Pollock. Ale to je poznat už na obrázcích, tudíž si na to nemohu stěžovat. Na design, zápach je reklamovatelný.
Nemaje co vrtat, protože víkend se chystám strávit v práci a nic složitýho nemá cenu začínat, převtělil jsem se ve vojína Wehrmachtu a ohrožoval syna, předstírajíce, že v rukou svírám MP44.
Po tomto extempore bylo rozhodnuto, že aby se tatínek nenudil, pověsí v dětském pokoji alespoň jeden obrázek. Díra pro vyvrtání do panelu byla nalezena.
Po zkušenostech se starou vrtačkou, vybavil jsem se ochrannými brýlemi a trpělivostí a nasadil nástroj na určené místo.

Blebledrnc.©
Tím ta zábavka skončila.
Slovy klasika, nuda nuda, šeď šeď.

Všechno kolem tý vrtačky je prima, akorát samotný vrtání si člověk ani neužije, protože skončí dřív, než si uvědomí, že začal.
Takže asi OK. Kdyby se něco začalo sypat, dám vědět.