To jsem takhle jednou potřeboval naskrz prosekat silný beton a byl na to k dispozici dobrý vercajk. Jenže nebylo moc sil a po půlhodině jsem visel na sbíječce jak vonuce a ta se mnou cvičila jak se jí zachtělo.
Povolal jsem tedy na pomoc UKa Ivana Silného a ten když viděl flašku vodky, tak se mu jen zaleskly oči a na zběsilý nástroj se pověsil. Po dvaceti minutách Ivan přišel utahanej jak pes a se slovy, šéfe to se nedá!!! - a jal se rezignovat.
Pohotově jsem vytáhl druhou flašku vodky a Ivan se opět s chutí pověsil na běsnícího oře. Po dalších patnácti minutách bylo dílo dokonáno a Ivan totálně udolán. Rád vzpomínám na jeho šibalský úsměv, když odcházel a v báglu mu cinkaly flašky a neopoměl nechat kontakt, kdybych prý něco potřeboval ...