Ten článek je na tuto hodinu pro mě moc dlouhý (byl jsem po delsí době na ) ale z praxe:
Problematika parních kotlů je o hodně jiná než u teplovodních, tam se za vyšších tlaků a teplot vytvářejí úplně jiné chemické reakce, pokud bude zájem dodám zítra, vlastně dnes.
Taktéž parní kondenzát není destilovaná voda ale voda o nízkém Ph (4-6)tudíž hodně agresivní takzvaně hladová. Upravená napájecí voda do takových kotlů je směsí parního kondenzátu a demineralizované surové vody (taková skoro destilka) upravená pomocí chemikálií(fosforečnan,louh) na hodnotu Ph 8,5 - 9,5 a ohřátá na teplotu 105°C (Při této teplotě je plně zbavená kyslíku).Pokud se této teploty nedá dosáhnout dávkuje se ještě siřičitan na chemické zbavení kyslíku. Poté se teprve vhání do parního kotle.

K nerezu - (není nerez jako nerez), běžný jak ho zná většina je potravinářský a z toho vám vydrží např. bojler 8 nebo taky jen půl roku, opět záleží na chem. složení vody. Pak jsou vysoce legované oceli s vysokým podílem chromu, molibdenu a titanu a opět záleží na chemickém složení kapaliny (něco chce to a něco zas ono).
Co se týká svařování nerezu - průvarů, ochrany sváru a ochrany kořene sváru a jeho pasivaci, to je kapitola na objemnější knihu, a je to pečlivě střežené know-how každé firmy co se tím zabývá.

Ke korozi - zas není jen jedna koroze, opět záleží na materiálu, měď v pohodě rozebere krystalická koroze, nerez důlková (kyslíková) krystalická, bakteriální a to už ani nemluvím o článkové, kladně a záporně nabyté částice různě spojených kovů a jejich slitin spolu s nějakou kapalinou to je opět na objemnou knihu.

Pro potřeby malých domácích kotelniček opravdu stačí měkká voda ještě lépe destilovaná nebo demineralizovaná přinejhorším z toho rybníka s přidáním nějakého toho inhibitoru (doměkčení m-alkalita p-alkalita, zvýšení Ph, chemické odstranění kyslíku)pokud ho výrobce kotle výslovně nezakáže.

Edit: Těť koukám taky jsem se té diskuse v tom odkazu kdysi aktivně účastnil mě to připadalo nějaké povědomé ale už je todávno.