nátěr venkovního betonu

Pokud jste neošidil na cementu, nemá co prášit a tudíž netřeba penetrovat. Snad vám to slepice nevyhrabou ...

Práší i ukrajinský beton, od kterého odskakuje majzlík. Prostě se vydrolují kousky. Ale venku to asi omokne a zůstane co drží. Jinak gletovat na hladko se má do čerstvého, teď už to asi nepůjde.

Teď už je na to pozdě. Ale:

Když něco takového vybetonuju, tak vemu do cedníku čistý cement a dokud je beton ještě vlhký (hned po vyhlazení), tak ho "pocukruju" řádně čistým cementem. Udělá to jednak tvrdou vrstvu nahoře a druhak získá hezkou nepravidelnou hrubost a neklouže. Vynález mého dědy.

Zde musím oponovat.
Takhle jsme udělali hodně dávno doma na zahraně chodníky a nepřejte si vidět jak to klouže, když je vlhko, zaprší. Na betonu se místy vytváří zelený nános (v rohu mezi dvěma stavbami). Zřejmě nějaké řasy či co. Chemií to likvitovat nechci. Vystříkal jsem to horkou vodou a druhý den jsem se na tom mokrým stejně nehezky smeknul ... nepřejte si vidět ty vytřeštěný oči, když sem zarychlobruslil. Celý je to cukrovaný cementem a do dneška se nevydrolil ani kousek ...

nepřejte si vidět ty vytřeštěný oči, když sem zarychlobruslil

Musíš nosit boty s gumovou podrážkou, ne dřeváky...

nepřejte si vidět jak to klouže, když je vlhko, zaprší

Udělal jsi patrně chybu v tom, že jsi to po pocukrování cementem uhladil. Jo, tím získáš krásný zelený pevný beton, který snese i dopad letecké pumy. Ale zároveň se vyrobí hokejovej stadion. Já jsem pravil pocukrovat, ale již nehladit! Tím se získá krásný nepravidelně hrbolatý povrch, též velice pevný. Nepřej si slyšet, co říkali cikáni na takto vyrobený předválečný dědův beton kolem baráku, když ho bořili krompáčem před zámkovkou. Co kop, to příšerně sprosté slovo.

Takhle jsem taky kdysi cukroval chodníky, ale na několika místech se ta cukrová vrstva nespojila s původním betonem, a časem se odloupla...