Zajímavý nápad, zkusím navrhnout na chatě. Tam je 2 km blátivá příjezdová cesta lesem (bohužel, v lese to slunce asi moc neohřeje, počkáme na tropická vedra). Bláto patrně padá z nebe, neb se ho tam vyskytuje hojnost i když vládnou kolem staletá sucha. Cestu tento stát neudržuje, protože patří jinému okresu, než chaty a tak proč by někdo platil silnici, která vede do jiného okresu a naopak okres kam patří chaty nebude platit cizí pěšinu. Tak chataři si cestu musí spravovat vlastními silami, chtějí-li svými škodovkami projet a neurvat nějakou část vozidla. Mohu potvrdit, do rozbahněné cesty se toho vejde hodně. Zmizely tam haldy sutě, štěrku, škváry, staré tašky ze střech včetně trámů, staré hadry, staré kočky atd. Ty tuny materiálu musely zahučet až do pekla, protože kdyby platil zákon o zachování hmoty, cesta byla aspoň dva metry nad okolním terénem. Jediná možnost je udělat cestu dlážděnou, zámkodlážděnou, vybetonovanou či vyasfaltovanou s pořádným základem, který to zpevní, nedovolí nacucat vodou. Zde se osvědčilo vysypat na cestu menší oblázky (cca do průměru 2-3 cm) a rozhrnout do roviny. Relativně tam vydrží nejdéle, vždy na jaře se nechají nasypat v silné vrstvě a na podzim jsou ještě tu a tam vidět jednotlivé šutry.