Český kutil vymyslel štípačku dřeva, jakou ještě svět neviděl.
Čtenář Hobby Ivan Trčka obrátil štípání dřeva na hlavu. Místo, aby se sekera pohybovala směrem dolů do dřeva, on obrací břit směrem vzhůru. Tato štípačka je určena hlavně pro dělení menších kousků a štípání na třísky.
Výhodou této metody je bezpečnost, kdy se štípání nemusí zaleknout ženy ani děti. To má ostatně Ivan Trčka vyzkoušeno se svými ratolestmi..
Já na tom nic bezpečného nevidím. A vůbec, kdo to bude pořád ostřit?
Nic moc úžasnýho v tom nevidím. Chvilka nepozornosti, dítě si bouchne do ruky a průser je na světě.
Jinak štípání jsem se dřív docela bál, přece jen už jsem viděl lidi, kteří se byli schopní solidně seknout do nohy. Bezpečnost jsem pořešil tak, že si dám před nohy kovový plech (nějaké víko od sudu nebo něco takového, nevím co to původně mělo být) a vesele sekám a nebojím se do toho opřít. Zatím jsem tu ochranu nepotřeboval, ale jsem pak klidnější.
O rozkrocenejch nohach ti rikali...?
Zdravím, to je pravda, ale iprovdovým základem je co sekera, to odpovídající špalek (průměr a hlavně výška). Jinak na tříštičky je dobrá sekerka malá, optimálně vyvážená a hlavně nabroušená. Tupé věci jsou nebezpečné. Co se týče štípačky, tak je to pěkné, ale za tu dobu, bych měl třísek tolik, že by mě museli vyhrabat.
Ty se rozkročíš tak, že když ti sjede sekera po okraji špalku, že tam tu nohu nemáš? Já teda ne...
To jakože netrefíš špalek? Sorry, ale to bys pak neměl mít sekeru v rukou. i když sekera netrefí špalek a sjela by, tak jsi tak rozkročení, máš natažené ruce, takže by sis opět měl šáhnout do prostoru rozkročených nohou.
Nikoho jsem ještě s plechovým štítem štípat dřevo neviděl..
Na vlastní oči jsem viděl, jak se známému při štípání kus dřeva smeknul, sekera po něm sjela a vzhledem k tomu, že byl pořádně rozpřáhnutej, tak ji neudržel. Štípe dřevo desítky let každou zimu a techniku má (podle mě) správnou. Měl štěstí, trefil se na plocho a holeň si jenom narazil.
Nevím v čem je problém, plech si postavím mezi sebe a špalek a normálně štípu. Navíc se s tím nebojím tu sekeru půjčit ani totálním nemehlům a dětem.
Třeba se to někdy bude hodit. A třeba to tam mám zbytečně. Když to ničemu nevadí, nemám důvod to odendavat a bezpečnost štípání si dobrovolně snižovat.
Však jo, štípej jak chceš, do toho nikomu nic není
Ale říkali. Proto se nejmenuji František, ale Františka.
Divný, od té doby co na podpal používam suché větve/chrastí, štípat nějak nemusím.
Mal by na to urobit aj kryt, ked sa to nepouziva aby sa o to ostrie niekto neoprel rukou :D
Mne sa to zda dobry napad, a aj bezpecnejsie jak sa rozhanat sekerou.
Mam jednu fintu ako zvysit bezpecnost pri stiepani. Stiepajte drevo v klaku.
Ja to tak robim, pretoze musim, krize v prdeli (pravdepodobne vyskocena platnicka) a mam problem s beznym zohnutim bez zataze, takze musim v ramci efektivity prace stipat v klaku. Vyzera to smiesne sice, ale sekera mi este nikdy neodskocila alebo nebuchla ma ako sa to sem tam mohlo stat pri stiepani zo stoja.
Ano, potvrzuji. Malé špalky na drobno, štípu výhradně na špalku vysokém jen asi dvacet centimetrů.
Klečím při tom na levém koleni, zadkem si sedím na patě
levé nohy a pravou nohu mám pokrčenou tak že mám špičku přibližně v úrovni levého kolena. Štípu pravou rukou, přiměřeně velkou sekerkou. Páteř je přitom téměř rovně a minimálně namáhaná. Tělo je tak velmi stabilní.
Předem si narovnám špalky okolo v dosahu a nemusím se pro ně ohýbat, jako při štípání vestoje.
Velké špalky rozseknu na menší díly velkou sekerou, ale také na nízkém špalku. Kdybych byl lama a netrefil špalek, zaseknu sekeru do země a nic se mi nestane.
Nedovedu si představit, mít před sebou nějaký plech, to bych se asi přizabil o něj.
V tom kleku to může být zajímavé. jednou se mně stalo že jsem se jaksi nešikovně rozmáchl no netrefil jsem se dobře a konec topůrka mně trefil do rozkroku
Dovedete si představit jakou jsem měl radost....
Řešení za 400,- na dvě vstupenky na nejbližší hrad. Jeden zabaví průvodkyni a druhý čajzne brnění.