Knižní desky.

Knižní desky jsou to, co udělá knížku knížkou. Vyplatí se nespěchat a být pečlivý. Taky mi to vždycky nejde...
Začneme tím, že vyměříme rozměry desek. Známe rozměry oříznutého knižního bloku a z něj budeme samozřejmě vycházíme. A teď trochu počítání. Bude to vypadat zmateně, ale až budete sedět nad oříznutým knižním blokem a budete na něj „stavět“ desky lepenky nanečisto, pochopíte.

Na tuto konkrétní knížku jsem použil lepenku o tloušťce 2mm a i s tímto rozměrem musím počítat. Pro potah jsem zvolil materiál Baladek/Fluktuations, gramáž materiálu potahu je 210g. Tak tedy vím, že knižní blok má rozměry dejme tomu 280x250x18mm. Tedy výška je 280mm, šířka 250mm a tloušťka 18mm. Chci mít přesahy desek nahoře a dole po třech milimetrech. Začnu tedy tím, že z archu lepenky vyříznu dostatečně dlouhý pruh (tady asi 540mm, s rezervou) o šířce 286mm. A z pruhu odřežeme nejdříve hřbet. Ten bude mít 18mm + na každou stranu po dvou milimetrech (tloušťka desek budoucí knížky). Hřbet má tedy 22mm. Protože ho ale budeme totahovat, odečteme něco na samotný potah. Obyčejně uberu 0,5mm. Hřbet tedy stanovíme na 21,5mm. Počítáme dál. Blok má šířku 250mm. Pro ideální otvírání knižních desek se mi osvědčilo nastavit vzdálenost hrany desky u hřbetu a samotného hřbetu na 6mm. Ona nakonec je ta vzdálenost o nějaký ten půl až jeden milimetr menší, protože hřbet přebalu nelze dorazit na blok úplně na krev. Takže, blok má 250mm, přesah chci 3mm, vychází mi 253mm. Odsunutí samotné desky od hrany hřbetu chci 6mm, takže rozměr desky mi vychází na 247mm. Pro přebal ale musím počítat ještě s dvěma milimetry tloušťky samotného hřbetu. Vychází mi tedy, že mezera mezi hřbetem a deskou na rozloženém přebalu by měla být 8mm, pokud chci výslednou mít 6mm.
Ještě se v tom orientujete? Mám vyříznutý hřbet 21,5x286mm. Dále vyříznu přední a zadní desku – dvakrát 248x286mm. Proč 248mm a ne 247mm? Protože počítám i s výše zmíněnou „vůlí“ ve hřbetu. A také nějakou tu desetinu později ztratím tvarováním (prohnutím přebalu) při vlepování bloku. To uvidíte později. Navíc – po kontrole s knižním blokem to mohu zmenšit vždy, ale určitě to už nenastavím... K tomu si vyříznu ještě dva pracovní pruhy 8x286mm. Ty mi při lepení desek na potah zajistí, že hřbet a desky na potahu od sebe budou ve správné vzdálenosti – 8mm.

První přikládání a kontrola rozměrů desek. U foto 2 můžete vzít pravítko a zkontrolovat rozměry pomocných pruhů 8x286 – vzdálenost vnější hrany hřbetu a vnitřní hrany desek.

Zde se jedná o jinou knížku, ale je tady vidět rozložení desek i s pomocnými proužky. Na bloku už jsou nalepené kapitálky a záložka. Na podklad položím jednu stranu desek a pomocný proužek (ten, co mi dělá rozteč mezi deskami a hřbetem). Na ně pečlivě vyrovnám knižní blok. Na pomocný proužek na levé straně kolmo vyrovnám hřbet. No a pak opět pokračuji pomocným proužkem a druhou stranou desek. Je nutné si uvědomit, že pomocné proužky jsou položené na hřbetu a pod hřbetem a tak tomu u samotných desek nebude. Zde pomocné proužky přikládáme jen pro kontrolu, jestli sedí délka součtu šířky desek a mezery (pomocného proužku). Proto je vrchní pomocný proužek vyvýšený proti bloku. Kdybychom to teď takto obalili, vyšla by nám mezera 10mm (je tam navíc tloušťka pomocného proužku - 2mm). V rozloženém stavu a le bude mezera přesně na šířku proužku - 8mm. Když na fotografii odstraníte pomocné proužky a necháte jen mezery - 8mm mezi vnitřní hranou desek a vnější hranou hřbetu, mělo by to všechno sedět a celková tloušťka knížky při stlačení (blok + 2x desky) by měla být stejná, nebo jen o pár desetin milimetru větší, než šířka hřbetu. Těch pár desetin je tam kvůli tloušťce potahu a lepidla.
V této fázi byste měli přesně zjistit, jak by měly být desky dlouhé, případně je upravit. Hřbet i mezery jsou dané a upravujeme pouze obě desky tak, aby přesah bloku byl v hlavě, nohách i po straně stejný - tedy žádané 3mm. V ideálním případě jsme od počátku počítali dobře a nemusíme upravovat nic.

Předběžné rozložení desek na potahovém materiálu. Samozřejmě na rubové straně. A zatím bez pomocných pruhů.

Rozložení desek na rovné podložce. Na horní hranu jsem umístil dlouhou kovovou linku a zatížil. Bude mi sloužit jako mustr roviny desek. Samozřejmě můžete použít cokoliv jiného. Mezi deskami a hřbetem jsou umístěny pomocné pruhy, rozložení na potahovém materiálu už je „napevno“, takhle to bude.

Jdeme lepit. Já jsem pravák, jedu zprava... Nevím, takhle jsem si zvykl.

Obyčejně na focení není čas. Musíte pracovat svižně. Ne zbrkle, ale svižně. Dobře si před začátkem lepení rozmyslete, kam co budete odkládat. Ne že to například namašlujete a pak začnete přemýšlet, kam odložit mokrý štětec...

Zprava doleva nalepeno. Pečlivě umačkejte rukou, abyste dostali ven větší množství přebytečného lepidla. Pak ho pečlivě na hranách lepenky odstraňte, aby nikde nezůstaly kapky. Kdyby tam zůstaly, tak by zaschly a mohly by na konečném potahu vytvořit ošklivé bouličky. Po usazení a přilepení nenechávejte pomocné pruhy na místě, ale odstraňte je.
Ještě něco dodám k disperznímu lepidlu. Lze ho ředit vodou. Má to ale svá úskalí. Tak za prvé, velmi, velmi rychle a jednoduše uděláte to, čemu se při přípravě sádry říká "utopit mlynáře". Tedy že to přeženete s množstvím vody. Lepidlo pak lepí dál, ale veškerý papír se pak vlní. Pokud například příliš naředěné lepidlo použijete při vlepování bloku do desek, tak se téměř jistě stane to, že knižní blok natáhne příliš vlhkosti a zvlní se. To už prakticky nikdy neodstraníte, blok zůstane zvlněný, i kdyby jste ho měli vě svěráku měsíc. Stejně tak se může zvlnit předsádka. Neodstranitelné.
No a druhé nebezpečí - když budete ředit vícekrát, znamená to, že lepidlo průběžně vysychá a vy to jen doháníte naředěním. Proces zasychání (oxidace) ale už začal a jen ho přerušujete. A v praxi se to projevuje tím, že desky se po zaschnutí mohou mírně zkroutit, i když jste je poctivě nechali zaschnout pod tlakem. To lepidlo už zkrátka nemá správné vlastnosti. Proto vždy co nejrychleji uzavírejte nádobu s lepidlem, aby nevysychalo. Snažte se udržet originální naředění co nejdéle.

A do svěráku. Zde je důležité, abyste nenechali nikde žádné nečistoty. Že to nesmíte mít z líce ani z rubu ulepené, je snad jasné, ale každé smetí se pod tlakem obtiskne do potahu a když máte potah bez kresby, nevypadá to nic moc. Takže minimálně ta deska, která bude přiléhat k lícové straně potahu, musí být rovná, bez kazů a čistá. Pokud potahujete materiálem s reliéfem, je vhodné podložit lícovou stranu měkčí mezivrstvou. Napadá mě například tenká filcová mezivrstva. Sám používám několik vrstev netkané textilie. Další důvod pro použití měkčí mezivrstvy je ten, že při lepení desek na potah se může stát, že se na ploše potahu vytvoří bubliny. Materiál potahu (zvláště potahovací papír) se vlhkostí trochu vytáhne a na různých místech se mírně vyboulí a nedrží na desce. Nikdy, opakuji nikdy se ho nesnažte dolepit zpět na desku. Možná by se vám to povedlo, ale spíš se vám podaří tu a tam udělat na papíru "faldy" (zalomený papír - někam se tan delší a přebytečný papír směstnat musí). Pokud ale použijete měkkou mezivrstvu - sám používám čtyři vrstvy již zmíněné, velmi tenké netkané textilie - bude mít potah, přestože bude stažený svěrkami možnost při zasychání pracovat. Věřte, že disperzní lepidlo odvede práci za vás a během zasychání, kdy se lepidlo mírně "scvrkává", potah perfektně vyrovná a napne.
Hezky dotáhnout. Snažte se rovnoměrně. Myslím, že tohle truhlářskými svěrkami přetáhnout nejde, při utahování nemáte žádnou pořádnou páku, ale steroidy si na to brát také nemusíte.
A teď to nechte schnout a čím déle, tím lépe. 24 hodin je minimum. Věřte mi, pokud máte dost času a nespěcháte, klidně to ve svěrkách nechte přes víkend. Desky pak skutečně vydrží rovné. Co tady naženete, později jako byste našli. Myslím, že průmyslově to dělají jinak, ale tohle je ruční knihařina...

Už nám to zaschlo a můžeme pokračovat.

Nařezání potahu pro lepení spodní a vrchní chlopně. Myslím, že je systém dostatečně jasný. Pro zakrytí růžků (lepenka je 2mm silná a bez krycích proužků by vám přesně v růžcích mohla z přebalu svítit lepenka) jsem nařízl vždy nahoře a dole 2mm široké proužky (tloušťka desek). Zalepení uvidíte na následujícím fotu.

Ještě před lepením natvarujeme chlopně. Přimáčkneme je (s citem) na lepenku a tupou hranou štětce (násadkou) přejedeme několikrát potah přes hranu desek. Pak chlopeň přetřeme po celé délce lepidlem (to jsem nefotil...) a od prostředka, tedy od hřbetu přilepíme na desky. Potah se bude mírně natahovat a dělat vlny. Ty postupně opatrně vyhlaďte, ale hlavně nezalomte faldy. Vlny, i když budou za mokrého lepidla znatelné, se zaschnutím vyhladí (disperze při zasychání táhne, scvrkává se, proto se také pro zasychání vše dává do svěrek), zalomený potah (fald) už ne. Uhlaďte i hranu desek. Opatrně, vše s citem. Propady potahu po obou stranách hřbetu (ve volných 8mm) neřešte a hlavně ani nezalepujte, nevyřezávejte (to jsem zkusil jednou a je to blbost), nechte je jak jsou. Když se někde přilípnou k sobě, nechte to tak, není to nic tragického a rozlepovat to nemá smysl, jen byste zhoršili vzhled.
Pak zalepte dvoumilimetrové proužky na hranu desek. Myslím, že je to z fota dostatečně jasné.
Na fotce vidíte i seříznutí bočních chlopní. Neseřezávejte hned od rohu desek. Nechte 2mm na hranu lepenky a další 3mm, aby „diagonál“ začínal až s knižním blokem.
Obecně byste měli na všech chlopních řezat diagonál 45 stupňů. Tím, že tento diagonál na bočních chlopních posunete o avizovaných 5mm dosáhnete toho, že se budou chlopně symetricky překrývat v šířce cca 3,5mm, a to je tak akorát. A já se přiznám, že to řežu od oka.

Zalepené chlopně. Protože i teď s tím lepidlo dokáže divy, je dobré fouknout to na pár hodin zase do lisu. 4-8 se docela hodí. Prostě nespěchejte, blíží se finále a byla by škoda to zkazit, jestli jste už až tady.

Dodatek. Pokud lepíte potah z potahového papíru, může se stát, že se vlivem zvlhčení lepidlem zkroutí v místě mezery mezi hřbetem a deskou. Způsobí to opět vlákno papíru. Když pak zalepujete chlopně, nebylo by lepení dostatečeně přesné, desky a hřbet by byly příliš u sebe a zalepením chlopně byste chybu ještě fixovali. To řeším vložením zkrácených vymezovacích proužků při zalepování chlopní. Zkrácené jsou proto, aby na ně nedosahovaly samotné chlopně. Názorně na fotografii.

Vymezovací proužky lze samozřejmě využít při lepení jakéhokoli potahu. Celý zalepený potah jde do svěráku i s nimi.

Na poslední fotce je hotová knížka. Jako potah jsem použil potahovací papír Duha Geltex Struktura.

A protože máme čas, tak to doděláme příště.