Vyrábíme knížku - 2
A to jako opravdovou, lepidlo, papír a tak dále.
Šití bloku.
Někde jsme se dostali k vytištěným archům knížky, případně vyrábíme například kroniku, do které se bude psát. Buď máme už nafalcováno (složky jsou již poskládané), nebo máme ploché archy. Pokud mám ploché archy, tak je neskládám, jako bych je falcoval, ale rozřežu na dvoulisty. Ty pak překládám jednotlivě. Po přeložení všech dvoulistů pak jednotlivé dvoustránky sesnáším do složek. Obyčejně jsou archy „vyřazeny“ tak, že na jednu složku vychází čtyři dvoulisty.
Dovysvětlím – knížka se samozřejmě netiskne stránku po stránce, ale ve větších arších. Obyčejně a nejčastěji v „šestnáctkách“. Tato „šestnáctka“ tedy, jak už název napovídá, obsahuje na jednom archu šestnáct stran budoucí knihy seřazených tak, že po jejím trojitém přeložení (seskládání) nám z toho vyleze jedna složka, kde jdou stránky správně za sebou. Jednoduché, ne?
Já tedy archy ručně neskládám. Obyčejně se totiž při třetím lomu už nevyvaruji toho, že se od hlavy stránky u hřbetu (hlava je nahoře, nohy dole...) dělají faldy. Takže proto řežu na dvoulisty. Je to pracnější a zdlouhavější, ale výsledek je stoprocentně ok. Samozřejmě pokud v hlavě řežeme přesně.
Takže máme nasnášené složky seřazené za sebou. Připravíme si rovnou podložku – používám už výše zmíněnou desku ze staré obývací stěny. Koneckonců, používám ji na všechno. Pro přesné rovnání složek můžeme na desku přidělat dorazy. Ze strany, abychom přesně rovnali knižní blok v hlavě a zepředu, abychom přesně rovnali hřbet knihy. Na fotografiích používám jeden doraz pro rovnání hřbetu. Není ale nutné dorazy používat, pokud budete dostatečně šikovní, obejdete se i bez nich.
A dál už obrazem.
Na desce mám založenu první složku (začínám první, ale můžete samozřejmě šít i odzadu) otočenou první stranou dolů. Hlava složky je tedy tak na pravé straně a z pravé strany začínám i šít. Na fotografii jsem červenými linkami naznačil budoucí čistý ořez knižního bloku, modrými pak protažení niti složkou. Plná čára je viditelná nit, přerušovaná je nit uvnitř složky. Červené obdélníky naznačují proužky knihařského plátna, které budeme všívat do hřbetu bloku. Slouží pro dotahování niti. Měly by být široké přibližně 2 cm.
Složku pečlivě vyrovnejte s hranou podložky, rozevřete a uvnitř zatěžte těžítkem. Zatížení uvidíte na dalších fotografiích.
První zabodnutí jehly. Nemělo by být k čistému ořezu blíže, než 2 cm.
A zpátky. Nit dotáhněte až po koncový uzlík.
Zatížení složky.
A zase dovnitř složky. Šijeme na šířku plátěného proužku. Nyní nit i mírně dotáhneme. Dotahujeme vždy jen tehdy, pokud je poslední „steh“ za plátěným proužkem, na jiném místě bychom mohli složku roztrhnout. Plátěný proužek toto udrží a hlavně kvůli tomuto tam je.
Tady máme prošitou první složku. Dotáhli jsme nit za druhým plátěným proužkem a zatížili v místě dotažení. Takhle to chvíli necháme, než se pustíme do další složky. S dotažením niti v první složce mám problémy i já a běžně ji po došití bloku přešívám. Další složky se už dotahují jednodušeji.
No a tady vidíme, proč se první složka špatně dotahuje. Pro položení druhé složky musíme zátěž odstranit, aniž máme nit zajištěnou. Většinou tření ve hřbetu napětí niti udrží, ale ne vždy. Urovnáme druhou složku, zátěž z první složky přemístíme do druhé a jedeme dál.
Máme prošněrovanou druhou složku, jen jsme teď postupovali zleva doprava. Utahovali jsme pečlivě vždy za plátěným proužkem a v místě druhého utažení máme zatíženo. Nyní to, co nemám nejvíc rád. Pokusíme se dostat jehlou za koncový uzlík (ten jsme si pro jistotu udělali několikanásobný), nebo klidně skrz koncový uzlík a s jednou smyčkou (uvidíte dále) nit dotáhneme. Máme tak ušité dvě složky jako základ a dál už je to jednodušší.
Položíme třetí složku a zprava doleva ji přišijeme jako předchozí. Nezapomeneme dotahovat nit
První dotažení složky. Poslední steh – nit máme protaženou dovnitř složky, za prvním plátěným proužkem. Předpokládám, že zrovna šijeme zprava doleva. Složku rozevřeme. Pravou rukou pevně přitiskneme celý blok k podložce na pravé straně uvnitř složky, co nejblíže u hřbetu bloku. Na levou ruku (přes prsty) si navineme jednu smyčku nitě a mírným, ale zesilujícím tahem, co nejrovnoběžněji se hřbetem (ne kolmo na hřbet!) nit dotáhneme. Zároveň pravou rukou stále tiskneme složku k podložce, aby se nám neshrnula. To by bylo první dotažení. Prošijeme ven a dovnitř přes druhý plátěný proužek. Nit opět směřuje dovnitř složky. Druhé dotažení provádíme stejně, jako první, ale zakončíme jinak. Po dotažení povolíme a prošijeme nit ven ze složky – nit bude koukat ven z bloku na jeho úplném konci. Nit ale neprotáhneme po posledním stehu kompletně. Necháme si uvnitř dostatečně dlouhou smyčku, abychom ji mohli opět uchopit a navinout na levou ruku a dotáhneme ještě jednou – stejně, jako v předešlém dotažení. Pravou rukou zavřeme složku, levou přidržujeme blok a stále držíme napnutou nit. Prsty levé ruky si můžete přehmátnou zevnitř složky navrch. Stále držíme nit napnutou. Pravou rukou uhladíme seshora hřbet, levý plátěný proužek mírně ohneme dolů, aby nepřekážel a v místě dotažení – tedy za druhým plátěným proužkem zatížíme. Máme zajištěnou napnutou nit ve složce a můžeme pokračovat zapošitím. Vše je zřejmé z následujících fotografií.
Postup zapošití složky. Nad posledním dotahovacím bodem máme zatíženo. Podvlékneme jehlou mezi předchozími složkami (zde první a druhá) a uděláme kličku a dotáhneme uzlík. Paranoici to mohou udělat dvakrát. 
Tak a takhle pokračujeme dál a dál, obyčejně do chvíle, kdy nám dojde nit. Nečekejte, až tam budete mít za jehlou pět centimetrů niti, potřebujete vždy určitou délkovou rezervu na utahování. Když dojde, zapošijte. Nově nataženou nit, protože šijeme dvojitou nití, provlékneme pod poslední složkou (samozřejmě na krajním stehu, ne někde odprostředka) a kličkou zajistíme přes uzlík. Pod předposlední složkou uděláme ještě jednu smyčku, aby celé pnutí niti nedržel jen ten jeden uzlík na konci niti.
Nit by měla uvnitř složky mírně pružit, nesmí být volná, ale ne zase zatažená na krev. Chce to trochu cviku a nejde to hned. V podstatě je to tak, že máme řádsky napnutou nit za druhým plátěným proužkem zatíženou, aby nepovolila. Poslední část „stehu“ ale dotáhnout už nemůžeme a jenom uděláme zajišťovací kličku na konci složky. A protože ta poslední část není před zajištěním napnutá, celé to maličko povolí a vznikne pnutí „tak akorát“. Uvědomme si, že složky u sebe budou v knížce držet lepidlem, ale tři vnitřní dvoulisty každé složky na své pozici bude držet jenom ta nit. Nesmí být volná. Měla by mít takové napětí, že když rozevřete složku a nit zkusíte natáhnout, se zapružením se vrátí do pozice. Časem potřebné pnutí odhadnete.
Pokud budete přešívat první složku, není to nic těžkého. Prostě uvnitř první složky na straně, kde jste šít začali, nit přestřihněte. Složka pak půjde volně sejmout, ale ostatní složky budou držet (pokud jste poctivě zapošívali). Z druhé složky vám bude trčet zbytek niti. Navlékněte jej na jehlu (obě niti – šijeme dvojitě) a zajistěte dvěma kličkami mezi druhou a třetí složkou. Zbytek niti odstřihněte. Navlékněte novou nit a první odstraněnou složku přišijte (postup, jako když vám dojde nit a začínáte s novou), teď už se bude dotahovat dobře.
Snažte se na hřbetu nadělat co nejméně uzlíků. Překáží pak. Opatrně při zamotávání niti, ráda se pak trhá. Držte co možná nejlépe kolmost bloku. Něco se dá zachránit při lepení bloku, ale čím přesněji budete mít ušito, dím méně bude následující práce. Je to jako se vším – čím lepší vstup, tím lepší výstup. Prostě pracujte s citem.
Celé to šití bloku je poměrně pomalá práce. Snažte se nespěchat. Není také nutné ušít blok na jeden zátah, po zapošití složky můžete práci odložit a věnovat se něčemu zábavnějšímu, nebo smysluplnějšímu.
Teď toho necháme a pokračování příště.