Články https://kutilska.poradna.net/articles fleg Zahrada Kauza Esmero zimné záhrady...poškodzuje vlákno na poradni firmu Esmero? Tu sa to celé začalo Prišiel ku nám návštevník a chcel získať referencie na výrobcu zimných záhrad, preto vložil takýto príspevok: Máte někdo zkušenost s výrobcem zimních zahrad Esmero A takto to pokračovalo Toto vlákno bolo mŕtve asi rok, ale napísaním pozitívnej recenzie ho oživil niekto, pri kom vzniklo podozrenie, že pracuje pre marketingové oddelenie firmy Esmero. Následne začali pribúdať aj reakcie od nespokojných zákazníkov, ktorí sa tu začali hromadiť. Pribúdali síce aj pozitívne recenzie, ale pri bližšom preskúmaní týchto príspevkov na našom serveri sa zdá, že veľa z nich písal jeden a ten istý človek. Bohužiaľ pre firmu Esmero nás má Google rád a toto vlákno sa zobrazuje ako prvé pri vyhľadávaní hneď za platenými odkazmi. Firma Esmero nás preto oslovila a podotýkam slušne požiadala o "nápravu". Preto bol zmazaný jeden príspevok s ničím nepodloženým tvrdením o insolvencii, ale ostatné príspevky sme ponechali - aj pozitívne aj negatívne recenzie. Firma Esmero ešte niekoľkokrát volala a domáhala sa zmazania celého vlákna, pretože ich vraj poškodzuje, ale... Dovolil som si zahrať sa trošku na investigatívneho novinára a tu sú výsledky pátrania. Čo som zistil https://www.orsr.sk/vypis.asp?ID=568747&SID=2&P=1 Firmu vlastní Andrej Černý, čo je, či skôr asi bol, úspešný podnikateľ, keďže firma raketovo rástla. Podľa sociálnych sietí je to klasický mladý podnikateľ, fotky s drahými autami, fotky zo zahraničných dovoleniek, so zbraňami, nejaký ten bojový pes a samozrejme v obklopení krásnych a sympatických žien. Mám rád úspešné príbehy mladých ľudi, ktorí niečo dosiahli... tzv. americký sen na Slovensku ma vždy baví. Aj keď tie ženy, zbrane, bojové psy mi príde také trošku klišé. Možno nerozumiem sociálnym sieťam ;o). Alebo je všetko inak? https://www.finstat.sk/51124327 Firma šla posledné roky obratovo stále smerom hore. Ale všimnite si raketový nárast obratu v roku 2022. Ísť z necelého jedného miliónu na tri milióny eur za jeden rok je viac ako slušné. Závidím. Navyše firma tvorila aj primeraný zisk, takže to na prvý pohľad vyzerá, že je v dobrej zdravotnej kondícii. Ale zároveň vás musí niečo upútať... Aha, dlžoby. Komu firma dlží? https://www.finstat.sk/51124327/dlhy_a_pohladavky Ajajaj, to je riadna sekera u našej Sociálnej a zdravotných poisťovní... Skoro 37 tisíc eur, čo je skoro jeden milión českých korún. Wau. Ako takýto dlh vznikne? No evidentne, keď za svojich zamestanancov, ktorých má Esmero desiatky, neodvádzate sociálne a zdravotné poistenie. Všimnite si zároveň pasíva firmy, kde je pol milióna eur v krátkodobých (do jedného roka) a pol milióna v dlhodobých záväzkoch firmy (nad jeden rok). (2) Záväzky účtovnej jednotky sa z časového hľadiska členia na dlhodobé záväzky a krátkodobé záväzky. Dlhodobý záväzok je záväzok, ktorého dohodnutá doba splatnosti alebo vyrovnania iným spôsobom pri vzniku účtovného prípadu je dlhšia ako jeden rok. Krátkodobý záväzok je záväzok, ktorého dohodnutá doba splatnosti alebo vyrovnania iným spôsobom pri vzniku účtovného prípadu je najviac jeden rok. Ako vznikli záväzky za jeden milión eur (25 miliónov českých korún) nechám na fantázii každého čitateľa. Celková zadĺženosť firmy je podľa Finstatu na úrovni 85,59 %, čo je podľa mňa priveľa. O to viac ak si pozrieme ich hrubú maržu len na úrovni 14,5%, čo svedčí o tom, že firma má relatívne vysoké náklady. Toto všetko by nás nemuselo zaujímať a nemuselo by byť dôležité, keby sa nám tu na poradni nesťažovalo veľa ľudí, že firma im neustále odkladá realizácie ich projektov po prevzatí zálohy, pretože tie čísla sa zrazu zdajú oveľa doležitejšie ako by sa na prvý pohľad zdalo. Na Slovensku mame zavedený od našich daňovákov aj index daňovej spoľahlivosti, kde je firma preradená na druhý stupeň. To znamená, že si svoje záväzky voči daňovákom platí, len oneskorene. Ja som zabudol zaplatit DPH a keď ma upozornili o mesiac, tak som to uhradil a tiež ma preradili do tohoto stupňa, takže to nemusí znamenať nič hrozné, ale už to naznačuje, že aj pri platení daní má firma nejaké problémy. Btw daňováci už po novom idú celkom slušne po krku neplatičom, takže ak vás vyzvú z kraja na zaplatenie a vy to neuhradíte idete do exekúcie. Na Slovensku aj v ČR existujú 2 firmy Esmero (slovenské a české varianty, čiže dokopy štyri spoločnosti). Všetko je ale stále ten istý majiteľ, jedna je primárna a druhá je možno založená kvôli "účtovným optimalizáciam". V akej kondícii sú české spoločnosti nie je tak jednoduché zistiť, ale vzhľadom na to, že sťažnosti sú len z ČR, tak by som povedal, že ich čísla môžu byť ešte horšie ako čísla zo Slovenska. Záver Môj záver je, že JA osobne by som sa pri plánovaní zimnej záhrady tejto firme radšej vyhol, pretože z môjho pohľadu to vyzerá tak, že firma má problém s peniazmi. Nepomáhajú tomu ani naše zistenia, podľa ktorých to vyzerá tak, že pozitívne recenzie u nás písali tí istí ľudia. Naopak pri negatívnych recenziách, ktoré sa neustále množia, sme nič podobné nezistili, takže to nevyzerá ani na pokus o poškodenie firmy Esmero jej konkurenciou. Zaujímavé tiež je, že sťažujúci sú len z ČR, slovenskí zákazníci sa zatiaľ vo vlákne nesťažovali, pričom je evidentné, že finančné problémy majú aj na Slovensku. Tento článok by som nepísal, keby nám na našom serveri do tohto vlákna nepribúdali ďalšie podozrivé príspevky s pozitívnymi recenziami, kde to vyzerá na snahu učičíkať nespokojencov tým, že záhrada bude nakoniec postavená, takže stačí len trpezlivo čakať. A že ak sa budú sťažovať, tak firma môže ísť do krachu a oni svoje peniaze už v živote neuvidia, spolu s odkazmi, kde tak už ľudia dopadli. Niektoré z týchto príspevkov sme už z vlákna vymazali. A toto ma doslova nasralo, pretože ak na mňa firma šla pozitívne a pokúšala sa ísť na mňa cez podnikateľskú kolegialitu, ľudské pochopenie, že ľudia sú všelijakí a zákazníci nevďační (áno, občas sú), tak toto mi príde ako manipulácia ľudí, ktorým pobrali zálohy a momentálne im neustále len odsúvajú termíny. Držím všetkým palce, aj firme Esmero nech sa finančne pozviecha, aj zákazníkom nech majú postavené ich vytúžené zimné záhrady, prípadne sa im vrátia zaplatené zálohy. Edit Dal som si este tu namahu a zistoval kondiciu CZ firmy. Ta uz v roku 2022 vykazovala stratu cez 1mil CZk, zavazky jej medzirocne narastli z cca 800k CZk na skoro 37mil. Z toho sa da usudzovat, ze firma sla dole vodou uz v roku 2022, ale na slovenskej "matke" to uctovne vidiet nebolo. https://kutilska.poradna.net/articles/3208433-kauza-esmero-zimne-zahrady-poskodzuje-vlakno-na-poradni-firmu-esmero fleg Bydlení obecně Ako postupovat pri havarijnom stave COV https://kutilska.poradna.net/articles/3192440-ako-postupovat-pri-havarijnom-stave-cov fleg Bydlení obecně Ukrajinsky alarm v spickovej kvalite https://kutilska.poradna.net/articles/3177458-ukrajinsky-alarm-v-spickovej-kvalite fleg Bydlení obecně Ako opravit zasekujuci sa kluc v zamku https://kutilska.poradna.net/articles/3173549-ako-opravit-zasekujuci-sa-kluc-v-zamku Jan Fiala Bydlení obecně Fotovoltaická elektrárna 6 - život na spotu Bohemia Energy skončila, tak jsem byl nucen změnit dodavatele. Rozhodl jsem se zkusit nákup a prodej za spotové ceny u Bezdodavatele.cz. Proč zrovna Bezdodavatele, když je spřízněný s BE? Třeba proto, že umožňuje vykupovat přebytky a rovnou vám je odečte na faktuře. Není nutný druhý EAN pro výrobu a celá administrativa okolo. Možná si řeknete, že to byl hazard, zvlášť v době, kdy ceny elektřiny zažívaly na trhu poměrně veliké výkyvy. Ale to se týkalo i prodejních cen, jak je dále vidět v přehledné tabulce. Jen pro připomenutí, v mém případě elektřinu nevyužívám k topení a roční spotřeba domu je asi 4MWh. Malý spoiler - po roce jsem skončil v plusu, za elektřinu jsem zaplatil -3951 Kč. V ceně není započítaný vládní deštník 3500,- a nejsou tam počítané zálohy, protože jsem se hned na začátku s dodavatelem dohodl, že budou nulové. Tabulka obsahuje údaje z faktur vyúčtování dodavatele (mám díky FVE měsíční fakturaci). V tabulce nejsou údaje z FVE, spotřeba je jen to, co jsem si odebral ze sítě, zbytek byl pokryt FVE. Údaje o provozu FVE v průběhu roku najdete v minulých dílech. [96371-elektrina-2022-png] V tabulce je uvedena průměrná cena za kWh pro nákup i výkup. Je vidět, jak cena v létě vyskočila až na skoro 15,50 / kWh, oproti tomu vyskočila i cena výkupu na skoro 10,50 / kWh. Bylo v létě, kdy je odběr minimální (jen nějaké špičky, než to střídač srovná) a naopak velké přebytky. jen upozorňuji, že cena odběru za kWh obsahuje i všechny platby ke kWh vztažené - distribuci apod. U fotovoltaiky se to nedá brát obecně, že když to takto funguje jednomu, bude to stejné i v jiném případě. Záleží na rozložení odběru během dne, k čemu všemu elektřinu používáte atd. Závěr si udělejte sami, podklady pro něj máte. Další díly článku Fotovoltaická elektrárna 1 - úvod Fotovoltaická elektrárna 2 - měnič a baterie Fotovoltaická elektrárna 3 - výkup elektřiny Fotovoltaická elektrárna 4 - baterie Fotovoltaická elektrárna 5 - po roce provozu https://kutilska.poradna.net/articles/3172007-fotovoltaicka-elektrarna-6-zivot-na-spotu fleg Bydlení obecně Test čínskeho bezdrôtového zvončeka https://kutilska.poradna.net/articles/3169605-test-cinskeho-bezdrotoveho-zvonceka fleg Bydlení obecně Ako vybrat zalomeny kluc zo zamku Moznosti ako vybrat kluc zo zamku je viacej, ak je hlbsie da sa pouzit na vysunutia silnejsi magnet, potom skusit nozickami povytiahnut a nakoniec kliestami ako ja vo videu a ked zlyha vsetko navrta sa jemne vlozka zamku, aby bol ku klucu lepsi pristup a pouziju sa opat klieste, ci noznicky. V lelpsom pripade vam tenky vrtak skonci priamo v kluci a vytahnete ho nim. https://kutilska.poradna.net/articles/3150995-ako-vybrat-zalomeny-kluc-zo-zamku fleg Bydlení obecně Inteligenna zasuvka Shelly https://kutilska.poradna.net/articles/3142830-inteligenna-zasuvka-shelly fleg Auto-moto Test Renault Arkana z pohľadu majiteľa II.diel https://kutilska.poradna.net/articles/3140984-test-renault-arkana-z-pohladu-majitela-ii-diel fleg Auto-moto Test Renault Arkana z pohľadu majiteľa https://kutilska.poradna.net/articles/3139387-test-renault-arkana-z-pohladu-majitela fleg Dílna a nářadí Montážny stojan z Lidlu - za málo peňazí veľa muziky https://kutilska.poradna.net/articles/3138533-montazny-stojan-z-lidlu-za-malo-penazi-vela-muziky fleg Bydlení obecně iGET SECURITY M3B - lacny a hlavne funkcny alarm https://kutilska.poradna.net/articles/3127354-iget-security-m3b-lacny-a-hlavne-funkcny-alarm fleg Zahrada Medzigeneracne porovnanie benzinovych kosaciek Fieldmann https://kutilska.poradna.net/articles/3086154-medzigeneracne-porovnanie-benzinovych-kosaciek-fieldmann fleg Bydlení obecně Otvorenie zamku kancelarskou spinkou? https://kutilska.poradna.net/articles/3080818-otvorenie-zamku-kancelarskou-spinkou fleg Dílna a nářadí Ako som otvoril zamok z bicykla bez klucov https://kutilska.poradna.net/articles/3073099-ako-som-otvoril-zamok-z-bicykla-bez-klucov fleg Dílna a nářadí Porovnanie rebríkov (nielen pre profíkov) Rebríkový vývoj. - klasický viacdielny rebrík, s úchytom na strechu auta - skladací rebrík s mnohými variáciami, bohužiaľ nezmestil sa do kufra a bolo nuné skladať sedačku - skladací rebrík s možnosťou dvojaku a výsuvného rebríka, ktorý je sa zmestí do kufra. https://kutilska.poradna.net/articles/3023428-porovnanie-rebrikov-nielen-pre-profikov Jan Fiala Zahrada Automatické přečerpávání vody ze studny Situace: vrtaná studna na zahradě hluboká asi 4m s průměrem asi 10cm. Vedle ní 200l plechový sud, do kterého je třeba vodu přečerpat, aby šla použít na zalévání. Jedno vyčerpání studny je asi 10cm hladiny v sudu. 200l sud pak s rezervou postačí na zalití zahrady a občas i trávníku. Jako čerpadlo mám nasávací venkovní Gardenu, která vodu vytáhne sací hadicí, ale čerpání se nesmí přehnat, aby nasála vzduch. Ponorné čerpadlo se tam pořádně nevejde - dole je zůžení a pod ním ještě asi 1m vody, nasávací hadice tam projde. Protože jsem líný, tak se snažím si práci ulehčit a zautomatizovat, abych nemusel každou chvíli běhat, zapínout čerpadlo hlídat ho a zavčas vypnout. Cíl: Po odpozorovaných intervalech - 10 minut stačí, aby se hladina ve studni doplnila, zapnout čerpadlo na takovou dobu, aby čerpalo a nenasálo vzduch (asi 25s) s rezervou. Uznáte, že běhat k tomu každou chvilku je otrava. Zbastlíme si řídící jednotku, která tohle vše bude dělat za nás. Začneme nákupem, třeba na Aliexpress. Pak se budeme dlouho těšit, než nám to vše přijde, ale to k tomu patří. Jen poznamenávám, že odkazy jsem nevybíral podle ceny, ale vybíral jsem ty, kde je schéma zapojení a slušnější popis. Levnější kousky si najděte sami. Jako napájení jsem zvolil 3ks recyklovaných LiOn baterií 18650 z notebooku, což dá nějakých 10V, samozřejmě je možné zrecyklovat jakýkoliv 240V/9-12V napájecí adapter, spotřeba nevýkonné části je minimální - desítky mA. 1. programovatelné časové relé https://www.aliexpress.com/item/33014830389.html 2. kontroler vodní hladiny měl jsem doma tento kousek https://www.aliexpress.com/item/32640898209.html jinak stejně dobře poslouží levnější https://www.aliexpress.com/item/32638954389.html 3. stykač Číňan sice píše, že spínací relé na modulech zvládne 10A AC, ale připojit tam čerpadlo rovnou bych se neodvážil. Proto oddělíme řízení od výkonové části. Dá se použít klasický 230V stykač z rozvodné skříně, kdy řídící moduly sepnou 230V stykače (proud je tam v řádu mA) a ten pak sepne čerpadlo (takto to zatím mám), ale můžeme použít i něco takového: https://www.aliexpress.com/item/32353125851.html 4. držák na baterky a baterky https://www.aliexpress.com/item/4000859859685.html LiOn baterky na podobné experimenty se dají získat recyklací baterií z notebooku. Když poprosíte v nějaké prodejně s počítači, pár vám jich věnují, protože oni za likvidaci platí. Baterku pak prostě rozeberete na jednotlivé články, ty otestujete. Pokud máte štěstí, odešel jeden článek a tím pádem je zbytek jako nový, pokud ne, zůstane vám z baterie použitelná polovina. A můžete si začít hrát. Jako alternativu můžete použít libovolný adaptér, co vám zbyl od routeru, holícího strojku apod. případně 12V napájecí modul pro LED pásky, třeba: https://www.aliexpress.com/item/33037781855.html 5. ostatní materiál Na slaboproud - propojení řídících modulů stačí libovolné tenké lanko, na výkonovou část pak dráty s odpovídajícím průměrem - zrecyklovat nevyužitý napájecí kabel, zbytky od elektrikáře, který zapojoval něco v rozvaděči apod. K výkonové části se chovejte s pokorou. Pro celkové zapnutí jsem použil dvojitý lustrový vypínač, doplnil jsem to starou zásuvkou pro zapnutí čerpadla. Výhodou modulů je možnost vše sestavit s použitím šroubováku. Teď to sestavíme dohromady. [90592-rizeni-cerpadla-1-png] Naprogramování časového relé. Použitelné jsou 2 režimy: 3.1 a 3.2. Režimy 3.x umožňují nastavit čas sepnutí (25s), prodlevu mezi sepnutími (10m) a počet opakování, v mém případě třeba 10x. Režim 3.1 začíná sepnutím triggeru na modulu - je třeba přivést napětí na kontakty "trigger" Režim 3.2 začíná automaticky zapnutím modulu - ten jsem použil já Naprogramování se děje přímo tlačítky na modulu - vyberete režim, nastavíte dobu sepnutí, dobu pauzy a počet sepnutí. Popis funkčnosti: Relé spíná v nastavených intervalech po daný počet cyklů. Tím se přes modul hlídání hladiny v sudu spíná stykač - to zajistí, že při naplnění sudu se stykač odpojí a i když časové relé spíná, nedojde k dalšímu spuštění čerpadla. Je to jednoduché a funkční. [90597-kontrolni-jednotka-1-jpg] Možná si řeknete, proč nepoužít 2 hlídače hladiny - jeden bude hlídat naplnění sudu, druhý sepne, jakmile hladina ve studni dosáhne určité výšky a vypne, jakmile bude studna vyčerpaná. To by bylo ideální a moduly pro hlídání hladiny by takto zapojit šly. Spínalo by se podle reálné hladiny vody ve studni. Zkoušel jsem to. Narazil jsem na problém s hlídáním spodní hladiny. K sepnutí horní hladiny, kdy se voda dotkne čidla dojde okamžitě. Ale sepnutí (tedy vlastně rozepnutí), kdy hladina klesne pod určitou mez dojde se zpožděním, až voda okape z čidla a to je hodnota, která není určitelná, v mém případě neurčitý stav, který trvá 5-10s vadí a jediná možnost, jak to ovlivnit je posunout sondu nahoru, aby vypnula dřív. Navíc se sondou, která je v 4m hluboké rouře 10cm v průměru se špatně manipuluje. Ale nevzdávám to. Budu muset najít sondu, která reaguje rychle - např. něco nezávislého např. se sytémem plováku s magnetem a jzýčkového relé. Současný stav Zaléváním vyčerpám vodu v sudu, zapnu vypínač a v klidu odcházím. O zbytek se postará řídící jednotka. Pak stačí (až si vzpomenu) to celé zase vypnout. Celkové náklady nepřekročily 300Kč. Budoucí stav: Dorazil malý plovákový spínač, čekám na stykač, který se dá spínat stejnosměrným napětím. Další verze bude používat 2 jednotky pro hlídání hladiny a bude pracovat automaticky - po dosažení horní hladiny ve studni se zapne čerpadlo, které se vypne po odčerpání vody a celé se to nakonec vypne po naplnění sudu. https://kutilska.poradna.net/articles/3013017-automaticke-precerpavani-vody-ze-studny fleg Bydlení obecně Otváranie zámkov bez kľúčov - lockpicking 2 Je to uz niekolko mesiacov https://kutilska.poradna.net/articles/2997960-otvaranie-zamkov-bez-klucov-lockpicking-2 fleg Bydlení obecně Otváranie zámkov bez kľúčov - lockpicking https://kutilska.poradna.net/articles/2970563-otvaranie-zamkov-bez-klucov-lockpicking Jan Fiala Bydlení obecně Fotovoltaická elektrárna 5 - po roce provozu Tato kapitola bude plná tabulek a grafů. Podíváme se, jak vypadá srovnání při použití fotovoltaiky a bez ní. Na své si přijdou čtenáři kalkulátoři. V kapitole budu vycházet z několika zdrojů: 1. ERÚ cenový kalkulátor elektřiny - ten použiji na srovnání cen za minulé roky. 2. Vlastní odečty - program domácí odečty (Adroid), kde mám k dispozici data od 2017 3. Vyúčtování Bohemia Energy (ceny se budou lišit od standardních sazeb z ERÚ kalkulátoru) 4. Grafy invertoru IMEON 9.12. 1. cena elektřiny Nejprve se podívejme, jak roste cena elektřiny od roku 2016. Jako výši odběru jsem zvolil 2557 kWh (moje spotřeba 2017 před fotovoltaikou - běžný rodinný dům s vařením elektřinou a topením plynem), jako sazba je použita E.O.N klasik D02D a jističem 3x 25A. Cílem je zjistit, jak se mění cena elektřiny v průběhu let. Jako zdroj sloužil ERÚ kalkulátor. [88820-narust-cen-png] Tohle si třeba při postupném nárůstu elektřiny ani neuvědomíte, ale v roce 2020 ve srovnání s rokem 2016 zaplatíme za elektřinu o více jak 26% víc. A trend v dalších letech bude obdobný. 2. Vlastní odečty Jak jsem uvedl nahoře, používám apku Domácí odečty na Androidu. Kromě vlastních odečtů umí přehledně zobrazit grafy i jako srovnání s předchozím obdobím. Budeme srovnávat rok 2019 s rokem 2017. Průběh roku (co se týká spotřeby plynu) byl téměř shodný, takže můžeme vycházet z toho, že podobný byl i průběh zimy. Nejprve porovnání nízkého tarifu, což je u D56d 22 hodin denně. Koho zajímá porovnání vysokého tarifu, klikněte si dole na obrázek, je přiložený. Průběh je obdobný. [88811-elektrina-nizka-png] Na přelomu května a června je vidět nárůst. V invertoru odešla komunikační karta a reklamace trvala asi 14 dnů. Pro jistotu jsem odpojil baterie. Je tam nárůst spotřeby, která se nevykrývala z baterií. za normálních okolností by byla spotřeba ze sítě kolem 20kWh. Na dalším grafu je vidět průběh dodávky nespotřebované energie do sítě. Jihomoravský kraj, Slavkov u Brna, klasická sedlová střecha s panely otočenými na jih. [88813-elektrina-do-site-png] Vysvětlení, proč spotřeba za 2017 nesouhlasí s vyúčtováním. V té době měla BE účtovací období energie říjen 2016 až září 2017. Až s příchodem fotovoltaiky v roce 2018 začalo účtování po měsících. 3. Porovnání spotřeby bez fotovoltaiky a s fotovoltaikou V tomto porovnání si vezmeme stejnou spotřebu, tarif D56d s jističem 3x25A a aplikujeme na ni standardní sazbu Bohemia Energy. Předchozí roky jsem použil jen pro porovnání nárůstu ceny - je vidět, jak roste vlastní cena elektřiny a cena distribuce. Na konci je porovnání se skutečnou spotřebou a standardní sazbou BE při použití fotovoltaiky při sazbě D56D a D02D. Zde můžeme vidět (kalkulovanou) roční úsporu za rok 2019, která při sazbě D56d činí 8274 Kč a pokud bych přešel na sazbu D02d (na což se chystám po zimě), pak by úspora s fotovoltaikou činila 10 941 Kč. za rok. Je to pochopitelné, protože 2 sazbové tarify mají smysl jen při větší spotřebě. [88815-porovnani-sazeb-png] Po zjednodušení. Cena elektrárny po odečtení dotace 200 000 Kč, roční úspora 10 000 Kč, takže návratnost při cenách z roku 2019 je 20 let. Pokud by ceny elektřiny rostly stejným tempem, jako tomu bylo v předchozích 3 letech, pak se návratnost podstatně zkrátí. 4. Skutečná spotřeba V následující tabulce je použito skutečné vyúčtování od Bohemia Energy. Tabulka se skládá ze 3 částí: 1. spotřeba a dodávka přebytků v kWh za jednotlivé měsíce 2. fakturované částky. Sloupec vyúčtování zahrnuje cenu za elektřinu + poplatek za výkup (0,3 Kč / 1kWh). Poslední sloupec je zde pro orientaci jedná se o fakturovanou částku + zálohu, protože to jsem skutečně zaplatil. 3. v poslední části je vypočítána cena čistého výkupu, snížená o poplatek a přepočtená cena výkupu za 1 kWh v jednotlivých měsících. [88817-fakturace-png] 5. Data z měniče Jen připomenu, že květen je zkreslený kvůli vadné komunikační kartě. Na prvním grafu je produkce z fotovoltaiky a její využití po jednotlivých měsících. Na grafu je vidět jakou část produkce spotřebuje domácnost (žlutá), jaká část je uložena do baterií (zelená) a zbytek, který je poslán do sítě. [88821-imeon-produkce-png] Další graf z měniče je spotřeba domácnosti. Jak je vidět, spotřeba domácnosti oproti době před fotovoltaikou vzrostla o skoro 100 kWh měsíčně. Je to dáno spotřebou invertoru - konverze z fotovoltaiky a baterií na 240V, nabíjení baterií. Žlutá je pokrytí spotřeby domácnosti fotovoltaikou, zelená je pokrytí spotřeby domácnosti z baterií a modrá je spotřeba ze sítě. [88822-imeon-spotreba-png] Závěr Dnešní kapitola byla spíš rekapitulací, jak to po roce dopadlo. Z uvedených údajů se dá spočítat návratnost (spíš nenávratnost). Další vývoj ukáže, co bude dál. V dnešní "zelené" době bych spíš očekával vyšší podporu nezávislých zdrojů u domácností, ale proti tomu stojí silná lobby dodavatelů elektřiny a tohle rozhodně není v jejich zájmu. Cenou levnější elektřiny to nepůjde, ale mohlo by to jít třeba cestou nějakých daňových úlev. Co se týká prognózy cen energií, tam světlou budoucnost nevidím. Uzavírání tradičních elektráren, odpor vůči jádru v okolních zemích. Přitom my nejsme zemí, kde by se dala využít jen zelená energie. Vody ubývá a vodní elektrárny jsou jediný stabilní zelený zdroj (myšleno nezávislý na slunci nebo větru) u nás kromě jádra. A když bude nedostatek v okolních zemích, naši výrobci energii prodají na burze za vyšší ceny okolním státům a to přinese nárůst cen u nás. Pokud k tomu přidám podporou elektromobility, která se do našich končin nehodí a která přinese jen další nárůst spotřeby elektřiny a tím i růst cen (poptávka vs nabídka), tak v nejbližších letech čekám podstatně rychlejší růst cen, než za posledních 5 let. Další díly článku Fotovoltaická elektrárna 1 - úvod Fotovoltaická elektrárna 2 - měnič a baterie Fotovoltaická elektrárna 3 - výkup elektřiny Fotovoltaická elektrárna 4 - baterie Fotovoltaická elektrárna 5 - po roce provozu a bonusová kapitola: Fotovoltaická elektrárna v Černých ovcích https://kutilska.poradna.net/articles/2969522-fotovoltaicka-elektrarna-5-po-roce-provozu Jan Fiala Bydlení obecně Fotovoltaická elektrárna - Černé ovce Odkaz na reportáž Černých ovcí A teď se podívejme na to, co se mi na první pohled nelíbí: 1. cena Cena elektrárny z reportáže byla 600 000 Kč se 150 000 Kč dotací. Ta cena se mi zdá neuvěřitelná. Obdobnou elektrárnu jde pořídit za polovinu. 2. invertor (měnič) Vzpomeňte si, co jsem psal hned v prvním článku o fotovoltaice. Doporučoval jsem hybridní asymetrický měnič. Zkusme si zopakovat význam pojmů: hybridní měnič je takový, který dovede pracovat i když není připojena síť. Dovede se živit solární energií nebo energií z baterií. Levné měniče fungují tak, že když vypadne síť, fungují z fotovoltaiky a baterií a jakmile dojdou baterie, měnič se vypne. A nezapnete jej do doby než bude obnovena dodávka ze sítě. Hybridní měnič začne fungovat opět v okamžiku, jakmile začne dodávat třeba fotovoltaika. Možná vám to nepřipadá důležité, ale představte si několikadenní výpadek elektrické sítě... asymetrický měnič je takový, který dovede zásobovat a vyrovnávat fáze individuálně. Jakmile se objeví spotřeba na jedné fázi, je energie poslána pouze na tu konkrétní fázi. Takže celý výkon z fotovoltaiky dokáže nasměřovat na jednu fázi. Měnič z reportáže je symetrický, takže veškerou energii z fotovoltaiky (i z baterií) symetricky pošle na všechny fáze. Takže chyba návrhu, kdy je přes nepochopitelnou cenu použit levný měnič, nevhodný pro 3-fázovou domácnost. 3. porovnání nákladů Otec majitele uvedl, že si s elektrárnou pořídil elektromobil. Takže se v návratnosti porovnává nesrovnatelné. Pokud jsem se dobře díval, je použita BYD baterie s 8-mi patry. Patra jsou nízká, takže by mělo jít o vysokonapěťovou baterii, kde jedno patro má kapacitu 1,28 kWh, takže celková kapacita je 10,24 kWh. Dobití auta potřebuje min. 3x tolik. Takže do nákladů na elektřinu po zapojení elektrárny se započítá i několikanásobné zvýšení spotřeby díky elektromobilu. Zvlášť v zimě, kdy za zamračených dnů fotovoltaika nestačí ani na nabití baterií a uživení domácnosti. A pokud není garáž, je nutné mít elektromobil celou dobu připojený na nabíječce - akumulátory nesnáší mráz a tak mají zabudované topení, které se živí z akumulátoru auta. Závěr Při vyšších investicích, což fotovoltaika je, se nespoléhejte jen na informace firmy, která vám elektrárnu nabízí. Většinou jednáte s markeťákem, který má za úkol levně nakoupit a draze prodat. Dalším problémem jsou nepříliš hluboké znalosti prodejce, což bylo vidět v reportáži. Zjistěte si informace, poptejte se lidí, kteří fotovoltaiku ve vašem okolí mají. Jako další věc si zajistěte nějaký způsob výkupu přebytků - to je v závislosti na distributorovi. Bohemia Energy vykupuje za ceny trhu, E.O.N. má virtuální baterii atd. Ať přebytky jen nepouštíte zpět do sítě. To je další věc, která ve výsledku snižuje cenu elektřiny pro domácnost. Jakmile dostanu vyúčtování za prosinec, slibuji další článek o fotovoltaice, kde se pokusím porovnat náklady s dobou před a po včetně grafů, tabulek atd. Pokud by někoho zajímal reálný provoz od nasazení až po vyhodnocení po roce, pak pár článků: Fotovoltaická elektrárna 1 - úvod Fotovoltaická elektrárna 2 - měnič a baterie Fotovoltaická elektrárna 3 - výkup elektřiny Fotovoltaická elektrárna 4 - baterie Fotovoltaická elektrárna 5 - po roce provozu https://kutilska.poradna.net/articles/2960239-fotovoltaicka-elektrarna-cerne-ovce fleg Střecha Prestresenie terasy vo vlastnej rezii https://kutilska.poradna.net/articles/2956849-prestresenie-terasy-vo-vlastnej-rezii Jan Fiala Bydlení obecně Fotovoltaická elektrárna, část 4 - baterie Doba již pokročila, k dispozici jsou již další typy skutečně hybridních měničů s asymetrickým zatížením fází - třeba Goodwe. Také se změnily požadavky na baterie - novější měniče jdou cestou vysokonapěťových baterií. To znamená, že baterie (moduly) nejsou zapojeny paralelně, ale sériově. Z pohledu konstrukce měniče je to levnější řešení - nejsou třeba tak silné dráty od baterií k měniči - proud je několikrát nižší. Výrobce se ohání vyšší účinností, ale tohle je spíš marketingový argument. Na druhou stranu je tu zase vyšší cena baterií, protože potřebujete další jednotku, která bude hlídat a vyvažovat jednotlivé sériově zapojené baterie. V případě vysokonapěťových baterií se olověné akumulátory obvykle nepoužívají. Z mého pohledu přináší sériově zapojené baterie jednu velkou nevýhodu - jakmile degraduje jeden modul, projeví se to na celé baterii. To u paralelně zapojených baterií nenastane. Co je to bateriový modul Modul je více článků, které jsou zapojeny a zavřeny v jedné krabici. Jsou zapojeny obvykle sérioparalelně, s nominálním napětím 48V, obvykle interně obsahují balancování článků (BMS) a hlídání článků (PCB). Moduly se pak propojují jak výkonově, tak i datově. Jsou schopny komunikovat s řídícím modulem nebo externí řídící jednotkou a informovat měnič o stavu nabití a stavu modulu. Tím může měnič lépe řídit nabíjení. Olověné články Obvykle se používají hlubokovybíjecí články buď gelové nebo AGM. Pokud budete chtít použít k fotovoltaice olověné baterie, použijte balancery a desulfátor. Prodlouží to životnost a udrží kapacitu olověné baterie. Pokud vám to nedodá dodavatel, dá se to pořídit za slušný peníz v Číně. [87649-jyc-jpg] Výhody: - jsou levné - největší a snad i jediná výhoda. Nevýhody: - omezený nabíjecí proud - to znamená delší doba nabíjení - využitelná kapacita asi 35% nominální kapacity - malý počet cyklů ve srovnání s ostatními technologiemi - nižší účinnost - do baterie je třeba "nacpat" pro nabití mnohem víc energie LiFePo4 baterie Osobně dávám přednost u domácí fotovoltaiky LiFePo4 článkům před LiOn technologií. Jsou bezpečnější, zvlánou větší počet cyklů. Do budoucna se dle mého názoru začnou používat články založené na Lithium-Titanu. S jejich desetitisíci cykly už jsou skoro věčné. [87648-pylontech-jpg] Výhody: - vysoký vybíjecí i nabíjecí proud - snadná rozšiřitelnost - pokud vám kapacita nestačí, přidáte další modul - vysoký počet cyklů - výrobce deklaruje až 6000 cyklů - využitelná kapacita až 80% nominální kapacity Nevýhody: - cena Rozdíly v praxi Srovnáváme obdobný den - srpnové pondělí. 1. olověné akumulátory 4ks 200Ah. Celkové napětí 48V, celková kapacita 9,6kWh 2. LiFePo4 Pylontech 5ks 2,4Kwh. Celkové napětí 48V, celková kapacita 12kWh [87643-2019-08-07-08-16-07-window-png] Graf z pohledu využití fotovoltaiky u olověných akumulátorů. Je tu jasně vidět delší doba nabíjení v důsledku nižšího nabíjecího proudu (nabíjení končí až v 13:30) [87642-2019-08-07-08-16-42-window-png] Graf z pohledu využití fotovoltaiky u LiFePo4 akumulátorů. V důsledku lepšího využití energie a vyššího nabíjecího proudu je baterie nabitá již v 10 hodin. [87644-2019-08-07-08-14-40-window-png] Graf z pohledu spotřeby u olověných akumulátorů. I přes léto baterie nevydržela celý den. [87645-2019-08-07-08-14-14-window-png] Graf z pohledu využití fotovoltaiky u LiFePo4 akumulátorů. Druhý den ráno stav 52%, tedy dostatečná rezerva. Proč jsem přikročil ke změně akumulátorů Původně jsem počítal s tím, že olověné akumulátory vyměním tak za 3 roky po skončení jejich životnosti. Očekával jsem, že by se mohly objevit použité akumulátory z elektromobilů, které by se daly využít jako úložiště pro fotovoltaiku. Vzhledem k politické situaci (USA vs Čína, ve které se většina lithiových baterií vyrábí) jsem přikročil k výměně, dokud jsou baterie k dispozici za příznivou cenu. Svého rozhodnutí nelituju. LiFePo4 jsou k fotovoltaice jako úložiště mnohem vhodnější. Snadno se dají rozšiřovat dokoupením dalšího modulu. Využitelnost energie je mnohem vyšší. Soběstačnost nyní dosahuje více jak 92%. To znamená, že místo spotřeby kolem 200kWh měsíčně je spotřeba vůči dodavateli energií kolem 13kWh měsíčně. Další díly článku Fotovoltaická elektrárna 1 - úvod Fotovoltaická elektrárna 2 - měnič a baterie Fotovoltaická elektrárna 3 - výkup elektřiny Fotovoltaická elektrárna 4 - baterie Fotovoltaická elektrárna 5 - po roce provozu a bonusová kapitola: Fotovoltaická elektrárna v Černých ovcích https://kutilska.poradna.net/articles/2938066-fotovoltaicka-elektrarna-cast-4-baterie fleg Bydlení obecně Oprava poškodenej plávajúcej podlahy svojpomocne https://kutilska.poradna.net/articles/2914945-oprava-poskodenej-plavajucej-podlahy-svojpomocne fleg Bydlení obecně Implementácia wifi siete v rodinnom dome https://kutilska.poradna.net/articles/2835008-implementacia-wifi-siete-v-rodinnom-dome Zarniwúp Kuchyň Nevypouští myčka... Takže musíte předvést, jak jste šikovní. Doporučuji začít výslechem. Můžete se dozvědět, že na netu píší, že buď ucpaný odtok, nebo odešlo čerpadlo. Obojí má svou logiku, na to byste nepřišli. Pokud se na další výslech vykašlete, možná se pak nedozvíte zásadnější informaci, že filtr odtoku byl povyskočený. Já se to dozvěděl až v průběhu opravy, naštěstí ještě před kompletací. Předtím jsem uvažoval o tom, že snad jedině vlasy by mohly při určité konstelaci hvězd projít přes filtr a zastavit čerpadlo. [84868-p1080069-result2ma-jpg] "Odstrojený" filtr odtoku. Uprostřed díra po filtru, vlevo uzávěr zásobníku na solný roztok. A pak se také dozvíte to, že na netu doporučují jako jednoduché možné řešení otočit myčku na budku. To moc nekomentujete. No dobře, v každém případě víte, že musíte odpojit odtok i přítok vody a elektřinu a že myčka musí ven z linky. Pokud to máte tak jako my, že máte linku řešenou "skříně proti sobě" máte o zábavu postaráno, protože po vytažení myčky přes ní během opravy lezete sem a tam (naštěstí jsem stále mladistvě štíhlý, zlatá genetika). Máme Whirlpool, ale u jiných vestavných myček to bude řešené podobně. Odtok je sdružený v jednom místě s přítokem, nepřekvapivě vzadu dole. Takže myčka ven a nejdříve ji naklopta směrem dozadu, abyste se zbavili zbytku vody z odtoku. Pak jí položte na přední dvířka, abyste se dostali ke spodku. Pozor pozor, sežeňte si nejdříve nějaký dřevěný špalík (klidně dva kvůli rovnováze), abyste čelo myčky podložili. Není dobré pokládat myčku na ovládací čudl. Dobré je také ještě před manipulací vyndat z myčky všechna hejblata, vše, co není připevněno a zkontrolovat dotažení uzávěru na solný roztok. Zjistíte, že abyste mohli sundat spodní krycí plech, musíte nejdříve sundat přední spodní krycí plech. To znamená, že myčka musí opět na nohy, abyste se k tomu přednímu spodnímu krytu dostali. Takže narovnáte myčku, přelezete ji a začnete odšroubovávat šroubky. Po další chvíli přijdete na to, že to co vypadalo v tom šeru jako imbus 2,5, je ve skutečnosti torx T10. Další cesta přes myčku a zpět. Zhruba v této fázi začnete přemýšlet o tom, jestli Whirlpool není náhodou německá značka. Dobře, spodní přední kryt je dole a šroubky jsme si pečlivě uložili. Myčka jde opět na přední dvířka a vy přes myčku. Teď jde dolů spodní kryt - další dva šroubky dole, nahoře je to zapasované do plastových čudlů. Z těch musíte kryt stáhnou směrem dolů, čemuž pochopitelně brání prolisy na hraně krytu společně s nějakým zařízením za krytem, na které nevidíte. K tomu je kryt samozřejmě nezačištěný, jen vysekaný. Pracovní rukavice se tak docela hodí, pořezání od hrany plechu - no nic moc. Objeví se před vámi přibližně tohle: [84871-p1080062-result2ma-jpg] (První, co mě překvapilo, že přestože myčce táhne asi tak desátý rok, je všechno dole relativně čisté. Znamení, že všechno dobře těsní. Doufejme, že to tak bude dál i po mém servisním zásahu...) Nahoře na fotce je krytka sdruženého přítoku a odtoku. Přítoková hadice je odpojená. Dole je polystyrenový plovák čidla přeteklé vody. Vpravo za ním je schované odtokové čerpadlo s připojenou hadicí odtoku. Ta je jištěná kovovou objímkou. Plastová nádržka vpravo se zrzavým obsahem je na solný roztok. Ta nás naštěstí nemusí zajímat. [84872-p1080061-result2ma-jpg] Vyjmutá krytka sdruženého přívodu. Nahoře po stranách má dva zámky, které odtlačíte plochým šroubovákem a krytku mírně odklopíte. Z příruby vytáhnete odtokovou hadici. Pak krytku vysunete nahoru, ze spodního zámku a vytáhnete přítokovou hadici. No a nakonec jde celá krytka ven už lehce. Tohle nevypadá jako nutná operace, neměníte-li odtokovou hadici jako já. Ale pro vyjmutí čerpadla je odpojení hadice tak jako tak nutné a hadici odpojíte jen s potížemi, pokud bude heftnutá v krytce. Já měl rozhodování jednodušší, protože jsem odtokovou hadici přerval, když jsem myčkou manipuloval. (Samozřejmě za asistence mojí berušky, která koukala na to, jak se s myčkou z druhé strany hmoždím, aby mi posléze ohlásila, že se jedna hadice přetrhla.) Takže došlo i na novou hadici. Ono to moc nevadí, starou odtokovou hadici je stejně dobré čas od času vyměnit. V tomto místě bych chtěl upozornit na to, že pro myčku Whirlpool je nutné koupit originální hadici. Nestačí prostě koupit odtokovou hadici pro myčku, či pro pračku. Whirlpool (ale možná i jiní výrobci) má takovou specialitu, že zpětná klapka odtoku je schovaná právě v odtokové hadici a potřebuje pro svou funkci prostor. A ten v obyčejné odtokové hadici není. Hadice musí být za přírubou uvnitř rozšířená. Ještě uvidíte. [84875-p1080060-result2ma-jpg] Pro odpojení i připojení hadice je dobré sundat čidlo přeteklé vody. To je bez problémů, je tam jen pověšené na plastové pojistce. Tu stačí stlačit. Po odpojení hadice je krásně vidět zpětná klapka odtoku. To je ta černá gumová čepice na konci odtokové trubky. Když voda proudí ven, odchlípne se. Když neproudí, připlácne se zpátky na trubku. A na tohle plácání potřebuje v té hadici místo. Rozšíření pro zpětnou klapku je na hadici dobře vidět. [84877-p1080052-result2ma-jpg] Sejmuté odtokové čerpadlo. To se sundavá snad nejlépe ze všeho toho haraburdí na myčce. Stačí pootočit proti směru hodinových ručiček. Snažte si zapamatovat přibližnou polohu čerpadla při sundávání. Na přírubě jsou tři zámky, ale nejsou rovnoměrně rozmístěné. Čerpadlo tak jde připevnit jen v jedné úhlové poloze. Nasazení v jiné poloze také brání nádrž na solný roztok. [84879-p1080054-result2ma-jpg] Pohled do pracovního prostoru čerpadla. Z těchto míst na mě vypadla příčina všech nesnází... Na obvodu příruby čerpadla vidíte tři západky pro zámky čerpadla. Nevypadá to tak, ale nejsou rozmístěny po 120°. Čidlo přeteklé vody je na této fotografii už připevněné na své místo, pro zpětné připevnění čerpadla je dobré ho ale sejmout, máte pak víc prostoru pro práci a je na to i lépe vidět. [84881-p1080055-result2ma-jpg] Naleznete-li v čerpadle podobný šrapnel, nebo jinou nečistotu, která by byla schopná zastavit čerpadlo, máte na 99% jistotu, že je to příčina poruchy. I v případě, že by došlo na vadné čerpadlo (což nevím, jak jednoduše zjistit, nejsem elektrikář), nezoufejte. Nové přijde na nějakých 600-700,-, to není v porovnání s cenou nové myčky žádný horentní výdaj. Jo, s oběhovým čerpadlem už je to horší, málokdy je pod 3000,-. Pro kompletaci si článek čtěte odzadu, nic složitého na tom není. Zkráceně - připevnit čerpadlo, připevit hadici (nezapomeneme na kovovou objímku, nejlépe novou), připevnit krytku sdruženého přívodu, nasadit čidlo přeteklé vody, připevnit spodní kryt, připevnit přední spodní kryt. Zapojit všechny hadice a aspoň dvakrát projet nějaký mycí program naprázdno, ten druhý i s tabletou - to pro celkové vyčištění myčky. Originální kovová objímka není se šroubem, ale je "pružinová", něco podobného, jako se dává na vstup turba. To bude kvůli změnám teploty - vypouštění horké vody. Já jsem dal klasickou, kterou vidíte na fotografii, budu muset tak za měsíc těsnost překontrolovat. No a teď zase můžete pár dní po domě vyvracet futra ramenama. Jak psal František Nepil: "Co byste si beze mě počali, holoto, beze mě byste dali za řemeslníky majlant." :-) PS: V závěru musím poznamenat, že to, že tady své životní štěstí trochu pomlouvám neznamená, že by byla nějaká nepraktická blbka. Kdybych nebyl po ruce, pravděpodobně by byla schopná celou tuhle opravu provést sama s tím, že by syna použila pro pomocné práce (podrž, posuň, zvedni). Její bezmezná důvěra, že si s tím poradím sám prostě jen znamená, že věří tomu, že si s tím poradím sám. Tak proč by se s tím lopotila. :-) https://kutilska.poradna.net/articles/2832141-nevypousti-mycka fleg Ostatní Skladáme kancelárske kreslo bez návodu https://kutilska.poradna.net/articles/2820789-skladame-kancelarske-kreslo-bez-navodu Zarniwúp Ostatní Vyrábíme knížku - 5 Vlepení bloku do desek A přichází finále. Postup, který používám, se nedá dost dobře nafotit, musel bych mít tři ruce a asistenta jsem právě neměl při ruce. Maličko důležitá vsuvka. Úprava předsádky. Je jasné, že předsádka byla oříznuta spolu s knižním blokem a tak má správné rozměry. Za sucha. Problém je, že ji budeme natírat lepidlem a bude pracovat. To není jako při strojním lepením, kdy je to mlask-plask a je nalepeno a papír ani nestačí zareagovat. Nám to bude chvíli trvat a papír bude mít čas se natáhnout. Proto je důležité, aby směr vláken papíru u předsádky byl souběžně se hřbetem. Po natření lepidlem se list předsádky rovnoměrně natáhne a můžu vám důvěrně říct, že u 140g ofsetového papíru to bude na 150mm přibližně 1mm navíc. Takže vezmeme řezací podložku a odlamovací nůž a na konci listu předsádky odřízneme přibližně 1,5mm proužek. První list předsádky teď bude o ten 1,5mm kratší, než knižní blok, ale tak to má být. Pokud se vám podaří pracovat rychle, případně narazíte na kvalitní papír, nebo použijete vyšší gramáž papíru a ten se nakonec nenatáhne, nevadí. Lépe vypadá o milimetr kratší předsádka (což není nijak zvlášť vidět), než milimetr přečuhující předsádka (při zavření knihy je to viditelné, vypadá to divně). [83906-p1070942-result2m-jpg] Odříznutí proužku předsádky. [83908-p1070944-result2m-jpg] A výsledek. Zde je předsádka barevná, tak je to pěkně vidět. [83910-p1070946-result2m-jpg] A můžeme pokračovat. Začneme mírným dotvarováním průhybu na deskách. Na následujícím fotu je to zřejmé. [83826-001-result2-jpg] Používám plastové bowdeny z ovládání RC modelů (protože se mi tu zbytky válí), ale dá se to samozřejmě nahradit čímkoliv vhodným. První tvarování, decentní, provedu ještě naplocho, na rozložených deskách. Na fotce dolaďuji na knižním bloku. [83828-002-result2-jpg] [83830-003-result2-jpg] Pečlivě narovnám blok na pozici. Několikrát kontroluji. Zavírám, otvírám. Chystám na lepení, jak nalepím jednu stranu, není cesty zpět. :-) [83832-004-result2-jpg] List předsádky si podložím větším archem papíru, aby se lepidlo nedostalo do bloku. Po natření lepidlem tento arch samozřejmě vyjmu. [83834-005-result2-jpg] Namašlováno lepidlem. Obětoval jsem důležitých 5s na to, abych udělal tuhle fotku. Važte si toho, nechtělo se mi. Takže, pravou rukou z pravé strany, malíčkem a prsteníčkem se opřu o knižní blok. Palec mám nahoru, abych jím zachytil levou stranu desek. Levačkou zvednu levou stranu desek, prsteníčkem a malíčkem přirazím hřbet desek ke hřbetu bloku, ukazováčkem držím samotné desky, aby mi ještě nespadly na lepidlem natřenou předsádku. Vše s citem a s klidem kontroluji rovinu přiražení hřbetu k bloku. Když jsem si jistý rovinou a usazením, nechám desky spadnout na palec pravé ruky a ještě jednou kontroluji rovinu. Je možné, že i tak se už desky přichytí u hřbetu k předsádce, ale to se nedá nic dělat. Nechám desky spadnout na předsádku. Tyto dva kroky, puštění desek na palec prvé ruky a pak puštění desek na předsádku obyčejně navazují bezprostředně za sebou. Předsádka bude mít tendenci vlnit se nahoru (prohne se do mostu) a nejspíš se mírně u toho hřbetu přilepí hned. Je důležité dělat to co nejpřesněji a zachovat kolmost a rovnoběžnost desek s hřbetem knižního bloku a s knižním blokem samotným. Pravý palec se tedy snažte mít na středu knižního bloku - myšleno střed mezi hlavou a nohami knižního bloku. Tedy tak, aby se přilepovaná strana desek nesklápěla dříve k nohám, nebo k hlavě knižního bloku. Když si to všechno nejdříve vyzkoušíte nasucho, bude vám to jasné. Dlaněmi s co možná nejrovnoměrněji přitisknu desky k bloku. Širším bowdenem znovu přimáčknu u hřbetu potah přímo na předsádku. S citem. Po mírném zavadnutí (disperze v ploše drží velmi dobře) otočím celou knížku a znovu opakuji. Celé si to klidně nejdřív nazkoušejte nasucho, aby vás nic nepřekvapilo. Vlepování do desek je asi nejkritičtější práce. Hlavně proto, že musíte pracovat při samotném vlepení na první dobrou co nejpřesněji. Pokud lepení zkazíte, tak v nejlepším případě to skončí výrobou nové předsádky, ale může se to zvrhnout až do výroby nového potahu... :-) [83836-006-result2-jpg] Takhle nějak to pak vypadá. Blok přesunu do lisu. Ke hřbetům tentokrát přidám tenké (vnitřní) bowdeny, z obou stran dám netkanou textilii, kterou jsem použil i při lepení samotných desek. Zkontroluji, jestli jsou bowdeny rovnoběžně (měly by, v tlaku, pokud je nenecháte někde vyloženě přes hranu, by se měly srovnat pěkně podle hřbetu a zajistí to, že bude předsádka v místě budoucího otvírání dobře přilepená – je to dost důležité). Že já používám bowdeny není nic, co by nešlo změnit. Místo bowdenů lze použít (a běžně se používá) proužek lepenky patřičné tloušťky a šířky. Mně se třeba líbí půlkruhové prohnutí mezery mezi deskami a hřbetem, proužkem lepenky dosáhnete obdélníkového výřezu. Lze si samozřejmě vyrobit i extra přípravky třeba ze smrkových lišt, kovových pásků a všemožného jiného. Celé to opět utáhneme do svěrek a zase aspoň 24 hodin, ale klidně přes víkend. Pokud potahujete reliéfním materiálem, nezapomeňte na měkčí mezivrstvu, tentokrát samozřejmě z obou stran. Buďte trpěliví, je to poslední schnutí a to co po neděli vytáhnete, je už hotová knížka. :-) [83838-007-result2-jpg] [83840-008-result2-jpg] Chtěl jsem napsat, že tím pro dnešek končíme, ale proč.. Ono je v podstatě hotovo. Máme hotovo [83842-001-result2-jpg] Tak. Knížka je hotová. Takhle nějak by měla vypadat, když ji vytáhnete z lisu. Tluču se do hlavy, že jsem nesehnal/nedal jiný potah. Na téhle světlé je vidět každé smítko a špatně se to fotí. [83844-002-result2-jpg] Otevřeno na předsádce. Tady je vidět, že něco radím a něco jiného činím. Předsádka je otočená napříč vláknem, takže se na konci roztáhla asi o 1,5mm. Na dolní hraně je celkem rovnoběžně s deskami, nahoře utíká diagonálně k okraji. S tím už po přilepení nemá cenu moc něco dělat. Dá se, teoreticky, opatrně odříznout papír předsádky (nezaříznout do potahu, že) a ten dlouhý trojúhelníček sloupnout. Je to ale dost náročná operace s nejistým výsledkem. Druhá chyba je, že jsem určil příliš dlouhou desku pro přebal a přesah přebalu přes knižní blok je výrazně větší po straně, než nahoře a dole. Výpočty pro rozměry v článku jsou ale správně, to jen já jsem byl líný po kontrole rozměrů desky zkracovat. Jsou to chyby, aspoň je vidíte. Ale zase je tu vidět výhoda použití gázy místo konců plátěných proužků pro zavěšení do předsádky. Proužky jsou (bývají) pod předsádkou vidět, vystupují jako reliéf. Gáza zdaleka není tolik výrazná (zde není prakticky vidět). [83846-003-result2-jpg] [83848-004-result2-jpg] Takhle to špatně nevypadá, ne? [83850-005-result2-jpg] [83852-006-result2-jpg] Hřbet dole a nahoře. Je dobře vidět kapitálek, umístění záložky, prolomení přebalu v ohybu a vůbec vytvarování přebalu. Na první fotce trčí z desek nit. Tak je z gázy, občas se stane, že po ořezu bloku nějaká nitka vyleze. Lehce odstranitelná závada – odřízneme sklapelem. Na hraně hřbetu přebalu je také vidět mírné vydutí v délce cca 3cm. To je vnitřní část přebalu, takhle maličko po slepení vyleze, protože je potah ty tři centimetry na hřbetu vlastně dvojmo. To je to jak jsem říkal – nic neodřezávejte a neupravujte. Opravdu to nemá cenu. Zkoušel jsem to. Zbavil jsem se části vnitřního potahu na těch dvou milimetrech tloušťky hřbetu, ale zase ten volný kus potahu - v osmi milimetrech mezi hřebetem a deskou - se nehezky odchlípl. Odřezáváním částí přebalu byste také ztratili část pevnosti desek a nebude to vypadat o moc lépe. Lepší je tedy zachovat chlopně před zalepením nahoře i dole stejně široké a rovnoběžné, aby to vydutí bylo symetrické. Ve skutečnosti není zdaleka tak výrazné, blesk fotoaparátu toho hodně vytáhne. Pokud použijete pro potah tenčí materiál, než ten Baladek a budete mít přebal s nějakou kresbou, která každou nepravidelnost bude rušit, vydutí prakticky neuvidíte. No tak jsme skončili. Dopadlo to jakž takž. Jestli tohle budete chtít někdy zkusit, přeji vám pevné ruce, nervy a trpělivost. :-) https://kutilska.poradna.net/articles/2801813-vyrabime-knizku-5 Zarniwúp Ostatní Vyrábíme knížku - 4 Knižní desky. Knižní desky jsou to, co udělá knížku knížkou. Vyplatí se nespěchat a být pečlivý. Taky mi to vždycky nejde... Začneme tím, že vyměříme rozměry desek. Známe rozměry oříznutého knižního bloku a z něj budeme samozřejmě vycházíme. A teď trochu počítání. Bude to vypadat zmateně, ale až budete sedět nad oříznutým knižním blokem a budete na něj „stavět“ desky lepenky nanečisto, pochopíte. Na tuto konkrétní knížku jsem použil lepenku o tloušťce 2mm a i s tímto rozměrem musím počítat. Pro potah jsem zvolil materiál Baladek/Fluktuations, gramáž materiálu potahu je 210g. Tak tedy vím, že knižní blok má rozměry dejme tomu 280x250x18mm. Tedy výška je 280mm, šířka 250mm a tloušťka 18mm. Chci mít přesahy desek nahoře a dole po třech milimetrech. Začnu tedy tím, že z archu lepenky vyříznu dostatečně dlouhý pruh (tady asi 540mm, s rezervou) o šířce 286mm. A z pruhu odřežeme nejdříve hřbet. Ten bude mít 18mm + na každou stranu po dvou milimetrech (tloušťka desek budoucí knížky). Hřbet má tedy 22mm. Protože ho ale budeme totahovat, odečteme něco na samotný potah. Obyčejně uberu 0,5mm. Hřbet tedy stanovíme na 21,5mm. Počítáme dál. Blok má šířku 250mm. Pro ideální otvírání knižních desek se mi osvědčilo nastavit vzdálenost hrany desky u hřbetu a samotného hřbetu na 6mm. Ona nakonec je ta vzdálenost o nějaký ten půl až jeden milimetr menší, protože hřbet přebalu nelze dorazit na blok úplně na krev. Takže, blok má 250mm, přesah chci 3mm, vychází mi 253mm. Odsunutí samotné desky od hrany hřbetu chci 6mm, takže rozměr desky mi vychází na 247mm. Pro přebal ale musím počítat ještě s dvěma milimetry tloušťky samotného hřbetu. Vychází mi tedy, že mezera mezi hřbetem a deskou na rozloženém přebalu by měla být 8mm, pokud chci výslednou mít 6mm. Ještě se v tom orientujete? Mám vyříznutý hřbet 21,5x286mm. Dále vyříznu přední a zadní desku – dvakrát 248x286mm. Proč 248mm a ne 247mm? Protože počítám i s výše zmíněnou „vůlí“ ve hřbetu. A také nějakou tu desetinu později ztratím tvarováním (prohnutím přebalu) při vlepování bloku. To uvidíte později. Navíc – po kontrole s knižním blokem to mohu zmenšit vždy, ale určitě to už nenastavím... K tomu si vyříznu ještě dva pracovní pruhy 8x286mm. Ty mi při lepení desek na potah zajistí, že hřbet a desky na potahu od sebe budou ve správné vzdálenosti – 8mm. [83802-001-result2-jpg] [83804-002-result2-jpg] První přikládání a kontrola rozměrů desek. U foto 2 můžete vzít pravítko a zkontrolovat rozměry pomocných pruhů 8x286 – vzdálenost vnější hrany hřbetu a vnitřní hrany desek. [83902-p1070954-result2m-jpg] Zde se jedná o jinou knížku, ale je tady vidět rozložení desek i s pomocnými proužky. Na bloku už jsou nalepené kapitálky a záložka. Na podklad položím jednu stranu desek a pomocný proužek (ten, co mi dělá rozteč mezi deskami a hřbetem). Na ně pečlivě vyrovnám knižní blok. Na pomocný proužek na levé straně kolmo vyrovnám hřbet. No a pak opět pokračuji pomocným proužkem a druhou stranou desek. Je nutné si uvědomit, že pomocné proužky jsou položené na hřbetu a pod hřbetem a tak tomu u samotných desek nebude. Zde pomocné proužky přikládáme jen pro kontrolu, jestli sedí délka součtu šířky desek a mezery (pomocného proužku). Proto je vrchní pomocný proužek vyvýšený proti bloku. Kdybychom to teď takto obalili, vyšla by nám mezera 10mm (je tam navíc tloušťka pomocného proužku - 2mm). V rozloženém stavu a le bude mezera přesně na šířku proužku - 8mm. Když na fotografii odstraníte pomocné proužky a necháte jen mezery - 8mm mezi vnitřní hranou desek a vnější hranou hřbetu, mělo by to všechno sedět a celková tloušťka knížky při stlačení (blok + 2x desky) by měla být stejná, nebo jen o pár desetin milimetru větší, než šířka hřbetu. Těch pár desetin je tam kvůli tloušťce potahu a lepidla. V této fázi byste měli přesně zjistit, jak by měly být desky dlouhé, případně je upravit. Hřbet i mezery jsou dané a upravujeme pouze obě desky tak, aby přesah bloku byl v hlavě, nohách i po straně stejný - tedy žádané 3mm. V ideálním případě jsme od počátku počítali dobře a nemusíme upravovat nic. [83806-003-result2-jpg] Předběžné rozložení desek na potahovém materiálu. Samozřejmě na rubové straně. A zatím bez pomocných pruhů. [83808-004-result2-jpg] Rozložení desek na rovné podložce. Na horní hranu jsem umístil dlouhou kovovou linku a zatížil. Bude mi sloužit jako mustr roviny desek. Samozřejmě můžete použít cokoliv jiného. Mezi deskami a hřbetem jsou umístěny pomocné pruhy, rozložení na potahovém materiálu už je „napevno“, takhle to bude. [83810-005-result2-jpg] Jdeme lepit. Já jsem pravák, jedu zprava... Nevím, takhle jsem si zvykl. [83812-006-result2-jpg] Obyčejně na focení není čas. Musíte pracovat svižně. Ne zbrkle, ale svižně. Dobře si před začátkem lepení rozmyslete, kam co budete odkládat. Ne že to například namašlujete a pak začnete přemýšlet, kam odložit mokrý štětec... :-) [83814-007-result2-jpg] Zprava doleva nalepeno. Pečlivě umačkejte rukou, abyste dostali ven větší množství přebytečného lepidla. Pak ho pečlivě na hranách lepenky odstraňte, aby nikde nezůstaly kapky. Kdyby tam zůstaly, tak by zaschly a mohly by na konečném potahu vytvořit ošklivé bouličky. Po usazení a přilepení nenechávejte pomocné pruhy na místě, ale odstraňte je. Ještě něco dodám k disperznímu lepidlu. Lze ho ředit vodou. Má to ale svá úskalí. Tak za prvé, velmi, velmi rychle a jednoduše uděláte to, čemu se při přípravě sádry říká "utopit mlynáře". Tedy že to přeženete s množstvím vody. Lepidlo pak lepí dál, ale veškerý papír se pak vlní. Pokud například příliš naředěné lepidlo použijete při vlepování bloku do desek, tak se téměř jistě stane to, že knižní blok natáhne příliš vlhkosti a zvlní se. To už prakticky nikdy neodstraníte, blok zůstane zvlněný, i kdyby jste ho měli vě svěráku měsíc. Stejně tak se může zvlnit předsádka. Neodstranitelné. No a druhé nebezpečí - když budete ředit vícekrát, znamená to, že lepidlo průběžně vysychá a vy to jen doháníte naředěním. Proces zasychání (oxidace) ale už začal a jen ho přerušujete. A v praxi se to projevuje tím, že desky se po zaschnutí mohou mírně zkroutit, i když jste je poctivě nechali zaschnout pod tlakem. To lepidlo už zkrátka nemá správné vlastnosti. Proto vždy co nejrychleji uzavírejte nádobu s lepidlem, aby nevysychalo. Snažte se udržet originální naředění co nejdéle. [83816-008-result2-jpg] A do svěráku. Zde je důležité, abyste nenechali nikde žádné nečistoty. Že to nesmíte mít z líce ani z rubu ulepené, je snad jasné, ale každé smetí se pod tlakem obtiskne do potahu a když máte potah bez kresby, nevypadá to nic moc. Takže minimálně ta deska, která bude přiléhat k lícové straně potahu, musí být rovná, bez kazů a čistá. Pokud potahujete materiálem s reliéfem, je vhodné podložit lícovou stranu měkčí mezivrstvou. Napadá mě například tenká filcová mezivrstva. Sám používám několik vrstev netkané textilie. Další důvod pro použití měkčí mezivrstvy je ten, že při lepení desek na potah se může stát, že se na ploše potahu vytvoří bubliny. Materiál potahu (zvláště potahovací papír) se vlhkostí trochu vytáhne a na různých místech se mírně vyboulí a nedrží na desce. Nikdy, opakuji nikdy se ho nesnažte dolepit zpět na desku. Možná by se vám to povedlo, ale spíš se vám podaří tu a tam udělat na papíru "faldy" (zalomený papír - někam se tan delší a přebytečný papír směstnat musí). Pokud ale použijete měkkou mezivrstvu - sám používám čtyři vrstvy již zmíněné, velmi tenké netkané textilie - bude mít potah, přestože bude stažený svěrkami možnost při zasychání pracovat. Věřte, že disperzní lepidlo odvede práci za vás a během zasychání, kdy se lepidlo mírně "scvrkává", potah perfektně vyrovná a napne. Hezky dotáhnout. Snažte se rovnoměrně. Myslím, že tohle truhlářskými svěrkami přetáhnout nejde, při utahování nemáte žádnou pořádnou páku, ale steroidy si na to brát také nemusíte. :-) A teď to nechte schnout a čím déle, tím lépe. 24 hodin je minimum. Věřte mi, pokud máte dost času a nespěcháte, klidně to ve svěrkách nechte přes víkend. Desky pak skutečně vydrží rovné. Co tady naženete, později jako byste našli. Myslím, že průmyslově to dělají jinak, ale tohle je ruční knihařina... [83818-009-result2-jpg] Už nám to zaschlo a můžeme pokračovat. [83820-010-result2-jpg] Nařezání potahu pro lepení spodní a vrchní chlopně. Myslím, že je systém dostatečně jasný. Pro zakrytí růžků (lepenka je 2mm silná a bez krycích proužků by vám přesně v růžcích mohla z přebalu svítit lepenka) jsem nařízl vždy nahoře a dole 2mm široké proužky (tloušťka desek). Zalepení uvidíte na následujícím fotu. [83822-011-result2-jpg] Ještě před lepením natvarujeme chlopně. Přimáčkneme je (s citem) na lepenku a tupou hranou štětce (násadkou) přejedeme několikrát potah přes hranu desek. Pak chlopeň přetřeme po celé délce lepidlem (to jsem nefotil...) a od prostředka, tedy od hřbetu přilepíme na desky. Potah se bude mírně natahovat a dělat vlny. Ty postupně opatrně vyhlaďte, ale hlavně nezalomte faldy. Vlny, i když budou za mokrého lepidla znatelné, se zaschnutím vyhladí (disperze při zasychání táhne, scvrkává se, proto se také pro zasychání vše dává do svěrek), zalomený potah (fald) už ne. Uhlaďte i hranu desek. Opatrně, vše s citem. Propady potahu po obou stranách hřbetu (ve volných 8mm) neřešte a hlavně ani nezalepujte, nevyřezávejte (to jsem zkusil jednou a je to blbost), nechte je jak jsou. Když se někde přilípnou k sobě, nechte to tak, není to nic tragického a rozlepovat to nemá smysl, jen byste zhoršili vzhled. Pak zalepte dvoumilimetrové proužky na hranu desek. Myslím, že je to z fota dostatečně jasné. Na fotce vidíte i seříznutí bočních chlopní. Neseřezávejte hned od rohu desek. Nechte 2mm na hranu lepenky a další 3mm, aby „diagonál“ začínal až s knižním blokem. Obecně byste měli na všech chlopních řezat diagonál 45 stupňů. Tím, že tento diagonál na bočních chlopních posunete o avizovaných 5mm dosáhnete toho, že se budou chlopně symetricky překrývat v šířce cca 3,5mm, a to je tak akorát. A já se přiznám, že to řežu od oka. :-) [83824-012-result2-jpg] Zalepené chlopně. Protože i teď s tím lepidlo dokáže divy, je dobré fouknout to na pár hodin zase do lisu. 4-8 se docela hodí. Prostě nespěchejte, blíží se finále a byla by škoda to zkazit, jestli jste už až tady. Dodatek. Pokud lepíte potah z potahového papíru, může se stát, že se vlivem zvlhčení lepidlem zkroutí v místě mezery mezi hřbetem a deskou. Způsobí to opět vlákno papíru. Když pak zalepujete chlopně, nebylo by lepení dostatečeně přesné, desky a hřbet by byly příliš u sebe a zalepením chlopně byste chybu ještě fixovali. To řeším vložením zkrácených vymezovacích proužků při zalepování chlopní. Zkrácené jsou proto, aby na ně nedosahovaly samotné chlopně. Názorně na fotografii. [83999-p1070958-result2ma-jpg] Vymezovací proužky lze samozřejmě využít při lepení jakéhokoli potahu. Celý zalepený potah jde do svěráku i s nimi. [84001-p1070959-result2ma-jpg] Na poslední fotce je hotová knížka. Jako potah jsem použil potahovací papír Duha Geltex Struktura. A protože máme čas, tak to doděláme příště. https://kutilska.poradna.net/articles/2801809-vyrabime-knizku-4 Zarniwúp Ostatní Vyrábíme knížku - 3 Lepení bloku Máme ušito. Teď musíme blok ve hřbetu slepit. Budeme potřebovat dvě desky, strečovou folii a truhlářské svěrky. Strečovkou omotáme desky, aby nám případné zatoulané lepidlo nepřilepilo blok k deskám. Na spodní desku připevníme dva dorazy. Nejsou úplně nutné, ale přece jen se s blokem lépe pracuje. Dorazy, pokud je použiju, podložím tak, aby knižní blok přesahoval přes desky přibližně o 1-1,5mm. Jde o to, že i když použijeme velmi tenkou nit, je samotný hřbet o fous tlustší, než samotný blok. Nechceme samotný hřbet v místě slepení zmáčknout na krev, potřebujeme, aby se lepidlo dostalo ten přibližně 1mm mezi složky. Bude-li hřbet o ten jeden milimetr přesahovat, je možné, že se nepatrně vyboulí. Pokud je to jen maličko a rovnoměrně, není to na škodu. Po dokončení lepení hřbetu, zaschnutí a povolení svěrek se hřbet opět vyrovná. Obecně se ale snažíme hřbet srovnat do roviny. [83786-001-result2-jpg] Připravený blok na desce. Viditelné jsou dorazy. Ty se samozřejmě musí o blok opírat mimo místa vstupu a výstupu nití. Protože se jedná složky určité knížky, vidíte na hřbetu černé obdélníkové značky s číslem knihařského archu, které arch po archu sestupují od hlavy k nohám. Ty slouží pro rychlou kontrolu, jestli jsou složky správně za sebou. [83788-002-result2-jpg] Stahujeme blok. Z počátku vám to bude ujíždět tu sem tu tam. To je normální. Také vždy ladím na několikrát. Klidně nechám blok několik minut zmáčknutý, pak opět povolím a dorovnávám. Zároveň dotahuji pásky knihařského plátna, srovnají se tak i nitě na plátně a odstraníme tak boule na plátně, které se při stahování bloku mohou tvořit. Ve výsledku by měl být blok dotažený, hřbet se může jevit nepatrně tlustší (vystupuje o ten 1-1,5mm). Zkontrolujte rovnoměrnost dotažení, tedy tloušťku bloku na obou stranách (v hlavě i v nohách), dotahujete dvěma svěrkami... Pokud jste spokojeni, jdeme lepit. [83790-003-result2-jpg] Odstraňte dorazy. Můžete udělat před lepením ještě jednu věc. Skalpelem můžete hřbet mírně příčně naškrábat, aby se lepidlo dostalo i na vnitřní složky. Tohle ale musíte udělat s citem, nesmíte ani mírně naříznout jakoukoli nit v bloku! Naškrábání není ale nutné. Pokud jsou složky z ofsetového bezdřeváku, nebo jakéhokoli nenatíraného papíru, škrábání neprovádím. Když se jedná o složky z natíraného pepíru (matná, nebo lesklá křída), tak někdy ano. Když na to ale zapomenu, taky se houby stane. Lepím disperzním lepidlem. Na lepení hřbetu používám plochý štětec s pevnějším vlasem. Jde o to skutečně pečlivě rozetřít lepidlo a vpravit ho i do okrajů složek (ne to prorvat až úplně dovnitř, ale aby to lepidlo přibližně v 1mm proužku spojilo složky). Dávám jednu základní vrstvu, pečlivě rozetřenou (žádné stékání!) a po zaschnutí druhou. Pro třetí vrstvu si připravím knihařskou gázu. [83792-004-result2-jpg] S přilepenou knihařskou gázou. Nastřihnu si ji na šířku bloku a tak, aby na každou stranu bloku přesahovala 3-5 cm do předsádky (předsádku tam ještě nemáme). Z fotky je to myslím jasné. Pozor na směr osnovy, v jednom směru se knihařská gáza mírně natahuje, v druhém ne. Je to vlastně stejné, jako u papíru. Ve směru osnovy má gáza daleko větší pevnost, než ve směru útku. Osnova bývá na gáze na okraji značena barevným pruhem (pokud tedy koupíte běžný metr). Pokud označení postrádáme, lehce zjistíme, kterým směrem vede osnova mírným natažením. Ve směru osnovy bude gáza „povolovat“ výrazně méně, pokud vůbec, než ve směru útku. Gázu tedy lepíme osnovou napříč hřbetu, potřebujeme hřbet fixovat. [83784-osnova-result2-jpg] Tedy třetí vrstva lepidla. Na ní pak přilepíme gázu. Pečlivým pomačkáním na hřbet gázu zafixujeme, aby skutečně dobře doléhala na hřbet ve všech místech. Po mírném zavadnutí aplikujeme čtvrtou vrstvu lepidla. To se tak dobře propojí s třetí vrstvou a mřížkou gázy. Po zaschnutí můžeme přidat ještě pátou vrstvu. Vždy se jedná o relativně tenké vrstvy lepidla, nikdy nenechávejte na hřbetě žádné kydance a stékance. :-) Po úplném zaschnutí (mezi vrstvami obyčejně nechávám tak hodinu, po poslední vrstvě tomu dám tak 8-12 hodin) svěrky můžeme povolit a máme slepený blok, ze kterého na obě strany trčí plátno a gáza. Vzhledem k tomu, že jsem použil i gázu, nepotřebuji pod předsádku vlepovat proužky plátna. Takže je co nejvíce ke hřbetu odstřihnu. V případě, že bych gázu nepoužil (tenké knížky), nechám pásky plátna přibližně v délce 3-5cm. Ty mi pak zajistí funkci gázy – pevné přichycení v předsádce Nyní vlepíme předsádky. To je takový ten dvoulist na začátku a konci knihy, kdy jeden list je nalepený na vnitřní straně desek. Rovnou se omlouvám, že jsem tohle nějak zapomněl nafotit, ale dáte to i podle popisu.. Ideální je 140-160g ofsetový bezdřevák. Také se někdy značí jako BOP (bílý ofsetový papír). Nařízněte si archy o dvojnásobné velikosti knižního bloku (tak, abyste po přehnutí měli dvoulist o velikosti neoříznutého knižního bloku s tím, že přehnutí je rovnoběžné se hřbetem bloku) a dávejte si pozor na směr vlákna papíru. Směr vlákna určíte dvěma způsoby. Jeden – menší čtvereček papíru, tak 5x5cm nechte volně na dlani. Čtvereček papíru se vlivem vlhkosti mírně zkroutí rovnoběžně s vláknem papíru. Pokud to nezabere, je zde druhá možnost. Hranu papíru přejeďte s mírným tlakem mezi ukazováčkem a nehtem palce. Vlnky se vytvoří na obou hranách, ale pokud bude hrana souhlasně s vláknem, utvoří se dlouhá vlna, pokud je hrana napříč, vlnek bude podstatně více a budou kratší (bude to vypadat trochu jako vlnitý plech). U ofsetu je někdy trochu problém tohle určit, ale není zbytí, u předsádky je směr vlákna (jinak se tomu říká také dráha papíru) dost podstatná věc. Máme určené vlákno a to vlákno musí být rovnoběžně se hřbetem bloku. Jde o tuhle věc, až budete předsádku natírat lepidlem pro vlepení do bloku, papír se vlhkostí mírně natáhne. S tím nic nenaděláte, tak to prostě je. Pokud by bylo vlákno napříč, natáhne se vám arch do vějíře, bude se na konci rozšiřovat. To se blbě eliminuje. Když bude vlákno souhlasně se hřbetem, arch se rovnoměrně prodlouží a s tím se už dá něco dělat. [83782-draha-result2-jpg] Obrázek pro vysvětlení, co to je vlákno/dráha papíru. Papír se vyrábí na tzv. nekonečném sítu jako dlouhý pás. A ve směru pásu se uspořádávají vlákna papíroviny. V tomto směru má papír daleko větší pevnost, než v příčném směru. Po navlhčení se papír mírně natáhne (prodlouží) jen napříč směru vlákna, ve směru vlákna zachová svůj rozměr. Už jen pro zajímavost je dokresleno značení dráhy na archu papíru. Jestliže je vlákno rovnoběžně s delší hranou archu, jedná se o úzkou dráhu (UD). Pokud je vlákno rovnoběžně s kratší stranou archu, jedná se o širokou dráhu (SD). Tak fajn, předsádku máme přehnutou do dvoulistu a vlákno máme správně. Nyní za pomocí dalšího (většího) archu, který použijete jako šablonu, naneste na předsádku u ohybu lepidlo v pruhu širokém cca 5mm. A právě na tohle lepení se výborně hodí tyčinkové pevné lepidlo (i když klasickou disperzí to jde taky). Předsádku přilepte na blok, ideálně zalícujte se hřbetem. Může být tak do 1mm posunutá od hrany hřbetu (třeba tam bude trochu překážet gáza, nebo proužky plátna, případně zbytky lepidla z lepení hřbetu), hlavně musí být přilepená rovnoběžně. Opakujte z druhé strany bloku. Po zaschnutí dolepíme gázu na předsádku. Tohle opět lepím tyčinkovým lepidlem. Není nutné to s ním přehánět, hlavně pečlivě gázu ohněte přes hranu bloku, aby se nikde neudělala „bublina“. Ale držet to musí. Až pak budete vlepovat blok do desek, lepidla si ještě užijete... Po kompletním dokonalém proschnutí vyhledejte nějakou tu tiskárnu, nebo knihařství a nechte blok oříznout načisto. To je to jediné, co doma neuděláte... [83794-005-result2-jpg] Takhle by měl vypadat výsledek. Nechal jsem dost dlouhé zbytky plátěných proužků, klidně mohou být ustřižené blíž ke hřbetu. Knižní blok je již po strojním ořezu na čistý formát. [83796-006-result2-jpg] Záložky a kapitálky. Záložky asi popisovat nemusím (na fotu jsou vpravo). Ten barevný chuchvalec vlevo jsou kapitálky, resp. stužka, ze které se stříhají. Stužka je na jedné straně silnější a to je ta část budoucího kapitálku, která vystupuje přes ořez knižního bloku a uzavírá prostor mezi hřbetem bloku a hřbetem přebalu (desek). [83798-007-result2-jpg] Takhle určuji délku záložky. Ono u tohohle čtvercového formátu knížky to moc nefunguje. U normálního formátu by měl ale konec záložky sahat k dolnímu rohu bloku. U tohohle čtverce by to bylo moc. Prostě záložka je delší než blok přibližně o 3-5cm. Ale jak chcete. Volný konec záložky mírně protřu tyčinkovým lepidlem, aby se netřepil. [83800-008-result2-jpg] A přilepím k bloku. Bacha na to, abyste záložku nepřilepili dolů. :-) [83904-p1070952-result2m-jpg] Nalepené záložky a kapitálky. Kapitálky lepím o něco delší, přesahují blok. Zastřihávám je až po zaschnutí. Můžete i tak nechat 0,5-1mm přesah vpřed i vzad. To by pro dnešek stačilo a pokračování příště. https://kutilska.poradna.net/articles/2801791-vyrabime-knizku-3 Zarniwúp Ostatní Vyrábíme knížku - 2 Šití bloku. Někde jsme se dostali k vytištěným archům knížky, případně vyrábíme například kroniku, do které se bude psát. Buď máme už nafalcováno (složky jsou již poskládané), nebo máme ploché archy. Pokud mám ploché archy, tak je neskládám, jako bych je falcoval, ale rozřežu na dvoulisty. Ty pak překládám jednotlivě. Po přeložení všech dvoulistů pak jednotlivé dvoustránky sesnáším do složek. Obyčejně jsou archy „vyřazeny“ tak, že na jednu složku vychází čtyři dvoulisty. Dovysvětlím – knížka se samozřejmě netiskne stránku po stránce, ale ve větších arších. Obyčejně a nejčastěji v „šestnáctkách“. Tato „šestnáctka“ tedy, jak už název napovídá, obsahuje na jednom archu šestnáct stran budoucí knihy seřazených tak, že po jejím trojitém přeložení (seskládání) nám z toho vyleze jedna složka, kde jdou stránky správně za sebou. Jednoduché, ne? Já tedy archy ručně neskládám. Obyčejně se totiž při třetím lomu už nevyvaruji toho, že se od hlavy stránky u hřbetu (hlava je nahoře, nohy dole...) dělají faldy. Takže proto řežu na dvoulisty. Je to pracnější a zdlouhavější, ale výsledek je stoprocentně ok. Samozřejmě pokud v hlavě řežeme přesně. Takže máme nasnášené složky seřazené za sebou. Připravíme si rovnou podložku – používám už výše zmíněnou desku ze staré obývací stěny. Koneckonců, používám ji na všechno. Pro přesné rovnání složek můžeme na desku přidělat dorazy. Ze strany, abychom přesně rovnali knižní blok v hlavě a zepředu, abychom přesně rovnali hřbet knihy. Na fotografiích používám jeden doraz pro rovnání hřbetu. Není ale nutné dorazy používat, pokud budete dostatečně šikovní, obejdete se i bez nich. A dál už obrazem. [83757-001-result2-jpg] Na desce mám založenu první složku (začínám první, ale můžete samozřejmě šít i odzadu) otočenou první stranou dolů. Hlava složky je tedy tak na pravé straně a z pravé strany začínám i šít. Na fotografii jsem červenými linkami naznačil budoucí čistý ořez knižního bloku, modrými pak protažení niti složkou. Plná čára je viditelná nit, přerušovaná je nit uvnitř složky. Červené obdélníky naznačují proužky knihařského plátna, které budeme všívat do hřbetu bloku. Slouží pro dotahování niti. Měly by být široké přibližně 2 cm. Složku pečlivě vyrovnejte s hranou podložky, rozevřete a uvnitř zatěžte těžítkem. Zatížení uvidíte na dalších fotografiích. [83759-002-result2-jpg] První zabodnutí jehly. Nemělo by být k čistému ořezu blíže, než 2 cm. [83761-003-result2-jpg] A zpátky. Nit dotáhněte až po koncový uzlík. [83763-004-result2-jpg] Zatížení složky. [83765-005-result2-jpg] A zase dovnitř složky. Šijeme na šířku plátěného proužku. Nyní nit i mírně dotáhneme. Dotahujeme vždy jen tehdy, pokud je poslední „steh“ za plátěným proužkem, na jiném místě bychom mohli složku roztrhnout. Plátěný proužek toto udrží a hlavně kvůli tomuto tam je. [83767-006-result2-jpg] Tady máme prošitou první složku. Dotáhli jsme nit za druhým plátěným proužkem a zatížili v místě dotažení. Takhle to chvíli necháme, než se pustíme do další složky. S dotažením niti v první složce mám problémy i já a běžně ji po došití bloku přešívám. Další složky se už dotahují jednodušeji. [83769-007-result2-jpg] No a tady vidíme, proč se první složka špatně dotahuje. Pro položení druhé složky musíme zátěž odstranit, aniž máme nit zajištěnou. Většinou tření ve hřbetu napětí niti udrží, ale ne vždy. Urovnáme druhou složku, zátěž z první složky přemístíme do druhé a jedeme dál. [83771-008-result2-jpg] Máme prošněrovanou druhou složku, jen jsme teď postupovali zleva doprava. Utahovali jsme pečlivě vždy za plátěným proužkem a v místě druhého utažení máme zatíženo. Nyní to, co nemám nejvíc rád. Pokusíme se dostat jehlou za koncový uzlík (ten jsme si pro jistotu udělali několikanásobný), nebo klidně skrz koncový uzlík a s jednou smyčkou (uvidíte dále) nit dotáhneme. Máme tak ušité dvě složky jako základ a dál už je to jednodušší. [83773-009-result2-jpg] Položíme třetí složku a zprava doleva ji přišijeme jako předchozí. Nezapomeneme dotahovat nit První dotažení složky. Poslední steh – nit máme protaženou dovnitř složky, za prvním plátěným proužkem. Předpokládám, že zrovna šijeme zprava doleva. Složku rozevřeme. Pravou rukou pevně přitiskneme celý blok k podložce na pravé straně uvnitř složky, co nejblíže u hřbetu bloku. Na levou ruku (přes prsty) si navineme jednu smyčku nitě a mírným, ale zesilujícím tahem, co nejrovnoběžněji se hřbetem (ne kolmo na hřbet!) nit dotáhneme. Zároveň pravou rukou stále tiskneme složku k podložce, aby se nám neshrnula. To by bylo první dotažení. Prošijeme ven a dovnitř přes druhý plátěný proužek. Nit opět směřuje dovnitř složky. Druhé dotažení provádíme stejně, jako první, ale zakončíme jinak. Po dotažení povolíme a prošijeme nit ven ze složky – nit bude koukat ven z bloku na jeho úplném konci. Nit ale neprotáhneme po posledním stehu kompletně. Necháme si uvnitř dostatečně dlouhou smyčku, abychom ji mohli opět uchopit a navinout na levou ruku a dotáhneme ještě jednou – stejně, jako v předešlém dotažení. Pravou rukou zavřeme složku, levou přidržujeme blok a stále držíme napnutou nit. Prsty levé ruky si můžete přehmátnou zevnitř složky navrch. Stále držíme nit napnutou. Pravou rukou uhladíme seshora hřbet, levý plátěný proužek mírně ohneme dolů, aby nepřekážel a v místě dotažení – tedy za druhým plátěným proužkem zatížíme. Máme zajištěnou napnutou nit ve složce a můžeme pokračovat zapošitím. Vše je zřejmé z následujících fotografií. [83775-010-result2-jpg] [83777-011-result2-jpg] [83779-012-result2-jpg] Postup zapošití složky. Nad posledním dotahovacím bodem máme zatíženo. Podvlékneme jehlou mezi předchozími složkami (zde první a druhá) a uděláme kličku a dotáhneme uzlík. Paranoici to mohou udělat dvakrát. :-) Tak a takhle pokračujeme dál a dál, obyčejně do chvíle, kdy nám dojde nit. Nečekejte, až tam budete mít za jehlou pět centimetrů niti, potřebujete vždy určitou délkovou rezervu na utahování. Když dojde, zapošijte. Nově nataženou nit, protože šijeme dvojitou nití, provlékneme pod poslední složkou (samozřejmě na krajním stehu, ne někde odprostředka) a kličkou zajistíme přes uzlík. Pod předposlední složkou uděláme ještě jednu smyčku, aby celé pnutí niti nedržel jen ten jeden uzlík na konci niti. Nit by měla uvnitř složky mírně pružit, nesmí být volná, ale ne zase zatažená na krev. Chce to trochu cviku a nejde to hned. V podstatě je to tak, že máme řádsky napnutou nit za druhým plátěným proužkem zatíženou, aby nepovolila. Poslední část „stehu“ ale dotáhnout už nemůžeme a jenom uděláme zajišťovací kličku na konci složky. A protože ta poslední část není před zajištěním napnutá, celé to maličko povolí a vznikne pnutí „tak akorát“. Uvědomme si, že složky u sebe budou v knížce držet lepidlem, ale tři vnitřní dvoulisty každé složky na své pozici bude držet jenom ta nit. Nesmí být volná. Měla by mít takové napětí, že když rozevřete složku a nit zkusíte natáhnout, se zapružením se vrátí do pozice. Časem potřebné pnutí odhadnete. Pokud budete přešívat první složku, není to nic těžkého. Prostě uvnitř první složky na straně, kde jste šít začali, nit přestřihněte. Složka pak půjde volně sejmout, ale ostatní složky budou držet (pokud jste poctivě zapošívali). Z druhé složky vám bude trčet zbytek niti. Navlékněte jej na jehlu (obě niti – šijeme dvojitě) a zajistěte dvěma kličkami mezi druhou a třetí složkou. Zbytek niti odstřihněte. Navlékněte novou nit a první odstraněnou složku přišijte (postup, jako když vám dojde nit a začínáte s novou), teď už se bude dotahovat dobře. Snažte se na hřbetu nadělat co nejméně uzlíků. Překáží pak. Opatrně při zamotávání niti, ráda se pak trhá. Držte co možná nejlépe kolmost bloku. Něco se dá zachránit při lepení bloku, ale čím přesněji budete mít ušito, dím méně bude následující práce. Je to jako se vším – čím lepší vstup, tím lepší výstup. Prostě pracujte s citem. Celé to šití bloku je poměrně pomalá práce. Snažte se nespěchat. Není také nutné ušít blok na jeden zátah, po zapošití složky můžete práci odložit a věnovat se něčemu zábavnějšímu, nebo smysluplnějšímu. Teď toho necháme a pokračování příště. https://kutilska.poradna.net/articles/2801765-vyrabime-knizku-2 Zarniwúp Ostatní Vyrábíme knížku - 1 To co budu popisovat je takový postup výroby svépomocí. Základ je nepochybně správně. Některé postupy jsem si ovšem zřejmě maličko poupravil, případně vymyslel podle sebe a nemůžu zaručit, že jsou technologicky správně. Je tedy možné, že to někdo dělá jinak a zřejmě i lépe. Ovšem výsledky mého snažení nejsou vysloveně špatné a taková vlastnoručně vyrobená knížka jako dárek pro někoho s dodatkem, že je jediný, kdo něco takového má, protože je to zaručeně unikát (i když to je trochu šmejd :-) ) – má to celkem úspěch. Hlavně asi z toho důvodu, že jsou lidi většinou štajf, že jste se s tím takhle sral jenom proto, abyste jim udělal radost. Tak nejdřív seznam potřebného náčiní a materiálu. Každý nejspíš máme doma: (zvlášť jestli jsme trochu modelařili, nebo dokonce ještě modelaříme) Nůžky, odlamovací nůž (skalpel), kovové pravítko (já tedy používám rylovací linku, ale k ní se většinou nedostanete), jehly na šití, řezací podložku (samozřejmě lze použít třeba i karton, prostě něco, na čem můžete řezat skalpelem), pracovní stůl (s úspěchem používám starý kuchyňský vál, stavěl jsem na něm i balzová letadla). Knihařský lis asi doma mít nebudete – já taky ne, i když jsem o tom uvažoval. Je to ale těžkej krám... S úspěchem jsem nahradil dvěma deskami ze staré obývací stěny a truhlářskými svěrkami. Dále si ještě pořiďte nějakou zátěž, těžítko, ideálně dvě. Já používám odlitky z písmoviny, tzv. buchty, olepené lepící páskou (písmovina má nezanedbatelný obsah olova a na papír se s ní dá kreslit jako tužkou a to fakt nechceme..). Jsou to „zbytky“ ze zrušené knihtiskárny (stejně jako výše zmíněná rylovací linka), těžko je budete shánět. Určitě však doma najdete něco příhodného. Použití vám bude jasné z dalšího popisu a fotografií. Co budeme muset zakoupit: Používám link na konkrétní stránky, samozřejmě můžete zakoupit kdekoli jinde. Linky jsou jen pro představu, nechci dělat obchodům propagaci, ale jinak použité potřeby a materiály dost dobře přiblížit nejdou. Knihařská lepenka https://www.kniharstvijihlava.cz/29451-lepenky/101763-kniharska-lepenka/ Zajímá nás jen tloušťka 1-2mm. Silnější jsem nikdy nepoužil. 2mm používám na větší a silnější knížky, většinou ale stačí bohatě 1mm. Knihařská gáza https://www.atelierknihy.sk/gaza-a-molitan/kniharska-gaza-klk-skrobena/ Používá se na zpevnění hřbetu knižního bloku. U tenčích knížek není úplně nezbytná. Nad deset složek v bloku ji ale používám vždy. Disperzní lepidlo https://www.kniharstvijihlava.cz/29401-lepidla/124129-lepidlo-rp-g/ Disperzní lepidlo je překvapivě relativně drahá věc. Bohužel. Lze nahradit Herkulesem, ale ten asi na to množství moc levnější nebude. Spotřeba pro výrobu knížky – hlavně tedy pro výrobu knižních desek není úplně zanedbatelná. Ofsetový bezdřevák https://www.kniharstvijihlava.cz/29528-papiry-a-kartony/102338-ofsetove-papiry-a-kartony/ Používá se na předsádky (popíšu později), ideální gramáž je 140g. Vždy budete potřebovat dvojnásobný formát formátu neořezaného knižního bloku. Knihařské plátno http://www.vosszadovice.cz/hladka-shb/344-hladke-shb-221-e.html Potřebujeme ho pro šití knižního bloku (použití popíšu dále). Používám oboustraně škrobené, má trochu vyšší pevnost. Bohatě stačí 1bm, budete ho mít do důchodu. Lze s ním samozřejmě i potahovat desky (a je na to koneckonců určené a nedělá se s ním vůbec špatně, ovšem v tom případě by mělo být škrobené jen jednostranně), pak ho asi budete potřebovat větší množství. To je na vás. Něco na potažení desek https://www.kniharstvijihlava.cz/36334-potahovy-baladek/ To pro případ, když nemáme originální potah pro danou knížku, nebo vyrábíme nějaký ten deníček... :-) Lze použít i potahové papíry http://www.vosszadovice.cz/4-potahove-papiry s těmi jsem ale nikdy nepracoval, tak nemůžu říct, jak to s nimi jde. Obecně bych se v tom případě držel něčeho, co bude mít gramáž 120-160g. Pod 120g to bude už dost slabé, nad 160g se s tím bude už blbě pracovat. Obecně – Baladek má vyšší gramáž, ale je to dáno jeho povrchovou úpravou. Také je trochu náročnější s ním pracovat, ale s trochou šikovnosti to není zase taková hrůza. Nejlepší je mít originální potah ke knížce, tedy tisk na nějaké té 115g křídě s povrchovou úpravou laminováním. Když mám možnost, používám nejraději tisk na 100-120g ofsetovém bezdřeváku s matným laminem. To mi přijde tak akorát. Dobře se s tím pracuje, síla materiálu je tak akorát. Nit na šití bloku Bohužel nejsem schopný doporučit konkrétní. Sám používám průmyslovou pro strojní šití knižního bloku tak, že šiju dvojitě. Je dostatečně slabá, pevná a pružná. Akorát má tendenci se zamotávat (kroutí se). Kapitálky Na zakrytí zakončení knižního bloku. http://www.vosszadovice.cz/1071-celobarevne Množství si zlehka domyslíte. Záložky http://www.vosszadovice.cz/1081-viskozove To je myslím bez komentáře. Jo, ještě se hodí disperzní lepidlo v tyčince, nějaký ten Kores. A úplně na konec seznamu – budete minimálně jednou potřebovat strojní řezačku. To na oříznutí knižního bloku. To doma nedáte (nedokážu si představit, že by to šlo ručně), budete muset aspoň jednou zajít do nějaké malé tiskárny, nebo knihařství v okolí a za flašku nechat připravený knižní blok/y oříznout. Oni vám zkritizují kvalitu bloku, ale co už... :-) Tak to by byl rychlý úvod a pokračování příště. Zatím můžete přemýšlet, jestli se do něčeho takového budete pouštět. Mohlo by to vypadat na konci třeba nějak takhle: [83749-p1070938-result-result2-jpg] [83751-p1070939-result-result2-jpg] [83753-p1070940-result-result2-jpg] [83755-p1070941-result-result2-jpg] https://kutilska.poradna.net/articles/2801764-vyrabime-knizku-1 Jan Fiala Bydlení obecně Fotovoltaická elektrárna, část 3 Jak funguje vlastní elektrárna jsem psal v minulých kapitolách. Teď už se mi povedlo získat revizi od distributora a elektrárna je oficiálně připojená k distribuční síti. Distributor vyměnil hodiny za přístroj, který je schopný měřit i dodávky do sítě. Zapnul jsem tedy pouštění přebytků zpět do sítě. Má to za následek 2 věci: 1. měnič se nemusí držet zpátky a vyrovnávat kolísání sítě. Ve výsledku je to snížení spotřeby o těch pár set Wh denně. Tohle by šlo nastavit v případě IMEON měniče i tak, že by zpět do sítě šlo jen malá část nadbytečného výkonu. 2. začal se napočítávat výkon puštěný zpět do sítě Jak vypadá průběh dne z pohledu elektřiny, získané z fotovoltaiky na konci srpna se můžeme podívat na následujícím grafu: [83162-2018-08-21-10-24-34-imeon-solar-png] Zhruba do 13:00 se dobíjí baterie, žlutě je vidět spotřeba domácnosti - vaření kolem poledne, pečení chleba ve 2 hodiny a celkově zvýšená spotřeba díky klimatizaci. Modře jsou vidět přebytky vyrobené energie, které jdou zpět do sítě. Výkup energie Jako dodavatele mám Bohemia Energy, jako distributora EON. EON ze zákona musí vykupovat přebytky, ale proč to prodávat distributorovi, když dodavatel nabízí lepší podmínky. V rámci bonusového programu od Bohemia Energy, která vykupuje za ceny na trhu pak může vypadat faktura za elektřinu třeba takto: [83165-2018-08-21-10-55-41-faktura-bee-png] Ze sítě jsem za 07/2018 spotřeboval 29kWh, zpět do sítě jsem dodal 304kWh. Když pomineme to, že cenu dodané elektřiny tvoří z větší části paušální poplatky za připojení apod. dostanu se ve finále (bez zálohy) na cenu 200Kč za měsíc elektřiny. Pokud bych obdobný výkon byl schopný dodávat 5 měsíců, dostal bych se na 2000 Kč, které dostanu za výkup. Co dál a návratnost Další změna, ke které přikročím bude změna sazby, ale to až po zimě. Podle toho, jak bude vypadat spotřeba v zimě bude následovat změna sazby ze současné D56d na D02 nebo D01, což ušetří podstatnou část paušálních nákladů spojených s distribucí a pár tisíc za roční cenu elektřiny. Podle předběžných propočtů dle webových kalkulaček by to mohla být úspora 4 000-5 000 ročně. V součtu, pokud budu počítat s optimistickou variantou je úspora 2 000 ročně (za vykoupenou elektřinu) a 5 000 (změna sazby se zahrnutým sníženým odběrem). To je celková úspora 7 000 Kč ročně. Když uvažujeme pořizovací hodnotu fotovoltaiky kolem 150 000 Kč (s odečtenou dotací), je to návratnost při současných cenách hodně dlouhá. Cena energie bude růst, s tím poroste ruku v ruce i cena za výkup, ale přesto je návratnost v nedohlednu. Takže nedejte na řeči markeťáků, kteří vás budou přesvědčovat o tom, že za 10 let máte peníze zpět. Pár pozitiv na konec Abychom nekončili tak pesimisticky, najde se i pár pozitiv, které pro někoho budou mít větší váhu než jen finanční návratnost: 1. částečná nezávislost na distributorovi. Jak moc je částečná, záleží na kapacitě úložiště (baterií) 2. přes den nemusíte řešit spotřebu - např. klimatizaci. Fotovoltaika vám dodá dost energie, aby pokryla s rezervou spotřebu domácnosti 3. máte některé okruhy v domě oddělené a tím i chráněné před přepětím a kolísáním napětí v síti. Vůči těmto okruhům se měnič chová jako velký záložní zdroj 4. odhalíte žrouty energie v domácnosti - u mne je to třeba starý pultový mražák, který časem půjde a nahradím jej za úspornější verzi. Tím, že máte k dispozici online statistiky odběru vaší domácnosti, je prostor na další optimalizace a úspory. Další díly článku Fotovoltaická elektrárna 1 - úvod Fotovoltaická elektrárna 2 - měnič a baterie Fotovoltaická elektrárna 3 - výkup elektřiny Fotovoltaická elektrárna 4 - baterie Fotovoltaická elektrárna 5 - po roce provozu a bonusová kapitola: Fotovoltaická elektrárna v Černých ovcích https://kutilska.poradna.net/articles/2786084-fotovoltaicka-elektrarna-cast-3 Jan Fiala Bydlení obecně Fotovoltaická elektrárna, část 2 Dostali jsme se k druhé části. Fotovoltaickou elektrárnu máme v provozu, tak se můžeme podívat, jak se celý systém chová v praxi. Průměrná spotřeba domácnosti je dle odečtů je kolem 7kWh za den. S použitím fotovoltaiky se snížila na 1-1,5kWh denně. Jak vypadá jarní den Nejprve jeden obrázek z typického jarního dne (7.4.2018). Nebyl úplně jasný den, ale sluníčko občas vykouklo. Měnič IMEON poskytuje poměrně podrobné statistiky, navíc odesílá a ukládá data na serveru, ke kterému máte přístup. Jak vidíte, využitelná energie ze slunce je už od 7:00 - 18:00. [81970-2018-04-07-imeon1-png] Na obrázku je denní přehled. Obrazovku jsem snímal před jedenáctou v noci, aby byl přehled o celém dnu. Graf je zprůměrovaný po nějakých 5-10 minutách. Sporák při vaření vesele zapíná/vypíná, aby udržoval nastavenou teplotu plotny. Jsou to špičky kolem 2.5kW každých pár sekund, podobně konvice, která je schopná si vzít přes 2kW, ale v průměru to na grafu vypadá menší. Na začátku dne je vidět provoz z baterií, jakmile napětí baterie kleslo pod stanovenou mez, provoz se přepnul na síť. Zhruba od půl sedmé začínají fungovat panely a dodávat energii, kolem 7:00 už je dost energie na to, aby se začaly dobíjet baterie. Kolem 11:00 je vidět, jak klesá proud při nabíjení baterií, aby se dodržela charakteristika nabíjení. Kolem 12:00 nastal čas vaření - v té chvíli stačila pro sporák energie z panelů, dobíjení baterií se pozastavilo. Pak jsou tam nějaké špičky ve 14:00 a 16:00 - 2kW varná konvice. Když si najedete na libovolné místo grafu, dozvíte se konkrétní informace. Na horní části obrázku vidíte stav, jak byla vaše domácnost zásobena vlastní produkcí. Pro srovnání, začátek je 99.8%, dále se to pohybuje kolem 97%. [81971-2018-04-07-imeon2-png] Pro představu jsem si odchytil chování systému při použití rychlovarné konvice večer, kdy panely už nedodávaly téměř nic. Maximální odběrový proud z baterií mám nastaven na 25A. Měnič se k baterii snaží chovat ohleduplně - nebral maximální výkon, ale využila se částečně i síť. Deštivé dny V polovině května bylo několik deštivých dnů. Celý den tmavé mraky se silnějším deštěm. Z 5,4 kW fotovoltaiky v takových dnech dostanete klidně jen 150 W ráno a kolísavě 150 - 550 W přes den. To nestačí na dobití baterie. Ale i tak to stačí na pokrytí spotřeby domácnosti z více jak 50%. [82334-2018-05-18-06-54-03-imeon-solar-png] Na dostatečnou činnost panelů (např. 1,5 kW) není třeba, aby bylo jasno. Může být zamračeno, ale stačí, když bude poznat, kde za mraky je sluníčko a už máte dostatek energie na dobíjení baterie a pokrytí spotřeby. Vliv teploty na zisk panelů Fotovoltaické panely mění světlo (sluneční záření) na elektrickou energii. Zdálo by se, že nejlépe si povedou v létě, kdy slunce praží, až se z nás pot leje. Ale není to tak. S rostoucí teplotou klesá výkon panelů. Pro srovnání uvedu půběh srpna a září 2018, kdy v srpnu teploty překračovaly 30°C a v září se pak citelně ochladilo přes den do 20°C. Z následujících obrázků je vidět, jak se to projevilo na výkonu panelů. Připomínám, že nainstalovaný výkon je 5,4kW. Nižší teplota v září znamená o půl kW vyšší výkon panelů. [83456-2018-10-01-11-31-19-imeon-solar-png] [83457-2018-10-01-11-31-59-imeon-solar-png] Praktické chování měniče Měnič, aby vás mohl zásobovat energií a nečerpalo se z vnější sítě, musí sledovat napětí na přípojce (k tomu slouží měřič v rozvodné skříni zapojený za hodinami) a udržuje o trošku vyšší napětí (stačí desetiny V, dle příkonu domácnosti). Protože kolísá jak napětí v síti, tak i odběr domácnosti, vyvažování se děje neustále. S měřičem invertor komunikuje v intervalu několika sekund, takže dochází k malému zpoždění. Na začátku grafu na prvním obrázku je vidět, že do spotřeby chodu na baterii se počítá i vlastní příkon měniče - je vyšší než když jde jen energie z přípojky (od 4:00 ráno). IMEON 9.12 je už velká bestie, takže jeho vlastní spotřeba i při vysoké účinnosti (pokud mění energii) je přes 100W. Pokud se divíte, proč mám i v noci spotřebu přes 100W, je to tím, že mám na domě přípojný bod internetu od poskytovatele. Při chodu na baterie má měnič vlastní spotřebu 100-150W. Pokud je k dispozici energie ze solárních panelů, je vlastní spotřeba vykryta z panelů. Pokud není k dispozici slunce ani baterie (vyčerpali jste do nastaveného limitu), přepne se spotřeba na síť - vlastně jde síť přes měnič a v té chvíli je vlastní spotřeba měniče jen desítky watů - běží jen vnitřní počítač. [81981-imeon-smartmeter-jpg] Obrázek z rozvodné skříně - Smartmeter v praxi. Na každé fázi vidíte, jestli proudí energie k vám nebo ven a kolik. Dá se zobrazovat napětí, proud, jalový i účinný výkon, změny atd. Chod na baterie Když se opět vrátíme ke grafu, je vidět, že asi od 16:00 už baterie doplňuje solární panely a v té chvíli už není dost energie na to, aby se baterie dobíjela. Energie z baterií vydržela do 4:00, takže nestačila 100% pokrýt chod domácnosti. Odvolám se na první část, kde jsem psal o tom, že z olověných baterií je pro zachování životnosti využitelných asi 30% jmenovité kapacity. Starší 50kW baterie z elektromobilu by byla o něčem jiném, stačila by pokrýt spotřebu domácnosti několik dnů. Doporučení: Pokud chcete po část roku (jaro - podzim) skoro úplnou nezávislost na elektrické síti, navrhněte kapacitu baterií tak, aby využitelná kapacita byla minimálně 2/3 běžné denní spotřeby. Budete mít dostatečnou rezervu i pro dny, kdy bude většinu dne zataženo. [81977-2018-04-08-imeon3-png] Výstup jedné z mnoha statistik - přehled spotřeby ze 7.4.2018. Je pěkně vidět, jak se vliv elektrárny projevuje na spotřebě domácnosti, kdy se spotřeba vykrývá z panelů, kdy z baterií a kdy se doplňuje ze sítě. Výhody a nevýhody měniče IMEON 9.12 Výhody - jako 3-fázový hybridní měnič je schopný fungovat i bez připojení k síti - je schopný zásobovat fáze asymetricky - to je velmi důležité, aby se neplýtvalo naakumulovanou energií - je schopný regulovat výkon a z panelů využije jen to, co je třeba (nemusí z panelů odebírat 5kW, když to není třeba) - zvládne několik režimů směrem k síti. Pokud nechcete, nemusíte dodávat přebytečnou energii zpět do sítě, případně můžete dodávaný výkon ven omezit. - zvládne několik režimů vzhledem k bateriím - můžete energii z baterií využívat celý den nebo jen v době, kdy panely už nedodávají energii. Můžete přepnout měnič do režimu "back up", kdy se pak chová podobně jako záložní zdroj - energie z baterií se využije až při výpadku sítě. Samozřejmostí je i možnost dobíjet baterie ze sítě. - má možnost ovládání záložního generátoru - pokud systém doplníte o benzínový generátor, měnič je v případě potřeby sám nastartuje - je to chytrý měnič, který obsahuje v sobě vše - měnič pro využití energie panelů, měnič pro využití energie z akumulátorů, nabíječku baterií s hlídáním charakteristiky dle typu baterií s nabíjecím proudem až 65A - připojení k počítačové síti i pomocí UTP kabelu, nejen přes WiFi - možnost aktualizovat firmware - jde to snadno v uživatelském rozhraní - standardní záruka 10 let - tohle svědčí o tom, že by se v měniči neměla nacházet kurvítka Nevýhody - je poměrně hlučný - neustále jedou ventilátory. Dle výrobce je v plánu aktualizace firmware, která by měla rychlost ventilátorů řídit. Není to měnič, který by se dal umístit do ložnice. Hluk si můžete představit jako klasický zapnutý server do racku. - při chodu na baterie má vlastní spotřebu kolem 100-150 W. S tím je třeba počítat při výpočtu kapacity baterií. Tohle vám předem nikdo neřekne, stejně jako vám neřeknou o využitelnosti kapacity olověných baterií s ohledem na životnost. [82312-imeon-jpg]Markeťácký obrázek. Tak tohle rozhodně ne. Klasický server do racku s několika ventilátory si také nedáte do obýváku. Návratnost Pro mnoho z vás bude návratnost rozhodujícím hlediskem. Pro mne návratnost nebyla hlavním kritériem. Podle současných měření (začátek dubna) poklesla spotřeba domácnosti o 85-90%. Až se prodlouží den, bude úspora ještě výraznější. Velký vliv na to má i kapacita baterií. Z úspory si snadno spočítáte návratnosti vzhledem k vašim cenám elektřiny. Nezapomeňte započítat nutnost výměny baterií po skončení jejich životnosti, což zvedne náklady - opět se s tím obvykle nepočítá, ani vám to obchodníci sami od sebe neřeknou. Výkupní cena elektřiny je velmi nízká, řídí se cenou na burze. Počítejme 800 Kč/MWh, což je 80 haléřů za kWh. Podle meteorologických údajů je v brněnské oblasti 1 620 slunečních hodin v roce. Budeme počítat optimistických 1200 hodin ročně s průměrem 2 kW výkonu dodaného do sítě. To je roční zisk 1 920 Kč, takže solární baron z nás nebude. Závěr Vzhledem ke krátké době provozu nejsem zatím schopný dodat dlouhodobější statistiky. V případě zájmu se můžu ke článku vrátit třeba po roce a porovnat spotřebu i v jednotlivých ročních obdobích. Další díly článku Fotovoltaická elektrárna 1 - úvod Fotovoltaická elektrárna 2 - měnič a baterie Fotovoltaická elektrárna 3 - výkup elektřiny Fotovoltaická elektrárna 4 - baterie Fotovoltaická elektrárna 5 - po roce provozu a bonusová kapitola: Fotovoltaická elektrárna v Černých ovcích https://kutilska.poradna.net/articles/2755793-fotovoltaicka-elektrarna-cast-2 Jan Fiala Bydlení obecně Fotovoltaická elektrárna, část 1 První část se bude zabývat obecným úvodem. Takové suché povídání bez obrázků. To si pak vynahradíme v druhé kapitole, kde se zaměříme na praxi a pokusím se vysvětlit chování celého systému. Nedávno byl posílen program Zelená úsporám, který umožňuje získat dotací až 155 000 Kč na fotovoltaickou elektrárnu. To znamená, že z dotace dostanete zpět asi polovinu ceny. To už je docela zajímavé. Rozhodl jsem se, že fotovoltaika mi na domě zatím chybí, tak jsem začal zjišťovat informace a nakonec jsem se do projektu pustil. Vzhledem k nedostatku času jsem zvolil řešení "all inclusive". To znamená vlastní dodávku a sestavení, zapojení, úpravu rozvodné skříně, vyřízení dotace a vyřízení povolení připojení od distributora. Fotovoltaiku můžete mít v několika verzích. Základem jsou solární panely + měnič (invertor), který je schopný energii z panelů proměnit na standardní střídavý proud a dodávat ji do vašich elektrických rozvodů. Tento základ může být doplněn o úložiště (baterie), do kterých přes den akumulujete přebytky a využíváte, když fotovoltaika nestačí nebo při výpadku energie. Jako alternativa (minimalistické levné řešení) mohou být panely s mikroinvertory, kdy každý panel má svůj malý měnič, které pak přímo zapojíte do své elektrické sítě. Pak šetříte, jen když svítí slunce. Přebytky můžete dodávat do sítě, použít pro ohřev teplé vody, vody v bazénu apod. Panely Doporučuji nešetřit na celkovém výkonu panelů. Přece jen nežijeme v pásmu, kde máme 300 slunečných dnů v roce. Já jsem zvolil celkový výkon panelů 5,4kW. Tento výkon mi zabezpečí i v počasí s hodně těžkými mraky (třeba zima) něco málo přes 300W, což je dost na provoz domu ve volnoběhu. Měnič Měničů je několik druhů - firma by vám měla doporučit a sdělit výhody a nevýhody. Ale hlavní snahou firmy je prodávat, takže vám nabídne to, co je pro ni nejvýhodnější a neřekne vám to, pokud se na to konkrétně nezeptáte. Kromě dělení na 1 a tří fázové měniče (podle připojení vašeho domu k síti) u měničů najdete označení hybridní. Pozor, někdy jsou takto označovány měniče, které ve skutečnosti hybridní nejsou. Jaký je rozdíl mezi hybridním a nehybridním měničem Oba dokážou zpracovat příkon z panelů, proměnit jej na síťové napětí, živit vaši síť, dobíjet baterie a případně dodávat přebytky do sítě. Takže v čem je vlastně rozdíl? Nehybridní měnič potřebuje ke svému provozu síť. Jakmile nastane výpadek proudu, měnič v podstatě přestane fungovat. Bude čerpat naakumulovanou energii z baterií a zásobovat dům, ale nebude čerpat energii z panelů ani dobíjet baterie. Pokud vypadne proud a vyčerpáte baterie, jste bez elektřiny a měnič zapnete až v okamžiku, kdy se obnoví dodávka energie. Hybridní měnič ke svému chodu síť nepotřebuje. I v případě výpadku je schopný zpracovávat energii z panelů, dobíjet baterie, zásobovat domácnost - pracovat v ostrovním režimu nezávisle na síti. Baterie Jen ve stručnosti a opět zmíním pár věcí, které vám obchodníci neřeknou Olověné baterie - na fotovoltaiku se používají hlubocevybíjitelné gelové (bezúdržbové) akumulátory. Olověnou baterii totiž nemůžete vybít úplně - zničili byste ji. Navíc má olověná baterie nejnižší počet cyklů (vybití) ze všech používaných baterií a počet cyklů se snižuje v závislosti na hloubce vybití. Pokud budete olověnou baterii vybíjet na nějakých 70% kapacity, po necelém roce bude po ní. Pokud při vybíjení budete čerpat jen 30-35% kapacity, zvládne baterie 1200-1500 cyklů. Olověné baterie jsou (ve srovnání s ostatními) velmi levné, ale mají nižší životnost a využijete jen asi 30% kapacity. LiFePo4 - ty najdete ve formě inteligentních krabic. Počet cyklů může být i 8000 a využitelná kapacita je asi 80%. Opět je nesmíte vybít úplně. Ale to je starost inteligentní krabice, která komunikuje přímo s měničem. Ve srovnání s olověnými jsou velmi drahé. LiOn - asi všichni znáte Tesla PowerWall - krabici na stěnu. Opět se jedná o inteligentní baterii, která uvnitř obsahuje články 18650, které známe třeba z notebooků, elektrokol, akumulátorového nářadí... Výhody jsou podobné jako u LiFePo4. Velký počet cyklů a velká využitelná kapacita. Nevýhodou je opět vysoká cena. Pokud chcete být nezávislí na síti, plánujte využitelnou kapacitu baterie odpovídající vaší průměrné denní potřebě. Budete mít dostatečnou rezervu. Je třeba počítat s tím, že v zimě nebude dostatek světla, aby fotovoltaika vykryla plnou spotřebu (hlavně při vaření) a podobně to bude s dobíjením baterie. Konkrétní parametry mého řešení Fotovoltaické panely: 20ks 270W panelů, celkový výkon 5,4kW Měnič: Imeon 9.12 - 3-fázový hybridní měnič Baterie olověné gelové akumulátory, 4ks 200Ah, celková kapacita 9,6kW (teď bych bral vyšší) Proč jsem se rozhodnul pro tyto konkrétní parametry Fotovoltaické panely - výkon 5,4kW je předimenzovaný vzhledem ke spotřebě, ale jak již jsem psal, výkon panelů při nepříznivých podmínkách je necelých 10%. Měnič. Imeon 9.12 patří mezi to nejlepší, co se dodává. Má několik výhod ve srovnání s levnějšími měniči. Dokáže z panelů brát jen to, co potřebuje domácnost a nedodávat energii zpět do sítě. Pro mne důležitější je, že dokáže energii do jednotlivých fází dodávat asymetricky podle potřeby. Když zatížíte jednu fázi, bude dodávat výkon pouze do jedné fáze. To je důležité hlavně při běhu na baterie nebo při nedostatečném slunečním světle. Baterie. Vybral jsem olověné akumulátory vzhledem k současné ceně. Osobně čekám, že s rozvojem elektromobilů bude dostatek použitých baterií, které už autu stačit nebudou, ale pro domácí úložiště budou ještě spoustu let spolehlivě sloužit. A cena půjde rapidně dolů. Do té doby mi olověné baterie vydrží. Na co se musíte připravit Firma vše zařídí, namontuje a zapojí. Ale! 1. Bude třeba zvolit místo pro měnič a baterie (tyto 2 součásti musí být co nejblíž u sebe). Místo, kde nebude v zimě mrznout a v létě horko - nesvědčí to bateriím. Počítejte s tím, že měnič není úplně tichý, takže mimo obytné místnosti. 2. Bude třeba ze střechy přivést kabely od panelů k měniči. Jedná se o 2 asi 5mm kabely. Je v nich stejnosměrné napětí nějakých 700V (při 20 panelech) a protéká výkon v řádu kW. 3. Bude třeba přivést 3 fáze z rozvaděče k měniči a od měniče zase zpět. Pokud máte do technické místnosti 3 fáze přivedeny, můžete je využít. 4. Bude třeba od měniče přivést UTP kabel do rozvodné skříně. Tam se umístí měřič měniče, pomocí kterého pak měnič reguluje svůj výkon a balancuje napětí v síti. 5. Bude třeba zásah do rozvaděče - musíte si elektrickou síť rozdělit na zálohovanou část a výkonovou část. Počítejte s tím, že měnič (dle typu) je schopný dodat do fáze např. 3kW. Zdá se to dost, ale lehce to překročíte s vařičem, rychlovarnou konvicí, pračkou, ... Všechny tyto spotřebiče musí být napájeny z okruhu před měničem. To znamená, že u starších rozvodů, kde máte pro patro jen jeden okruh na zásuvky a jeden na světla nastává velký problém a bude třeba udělat zásah i do elektroinstalace. 6. Platíte plnou cenu elektrárny a dotaci dostanete od státu zpětně - je třeba mít dostatek prostředků. Dobré na tom je, že firma (záleží na výběru) od vás bude chtít první peníze až v okamžiku, když bude dotace schválená. Obvykle ve 2 platbách. Záloha a doplatek. 7. Budete potřebovat několik náhradních střešních tašek. 8. Po instalaci se připravte na revizi elektrikářem (tak pak jde dodavateli energie a jako potvrzení k dotaci) 9. Pokud chcete posílat energii do sítě (elektrárna je paralelně připojena k síti), čeká vás revize ze strany dodavatele energie, zda je vše v pořádku a elektrárna, která už je měsíc k síti připojena, může být připojena k síti oficiálně. Doporučuji si promyslet hlavně bod 5, než se do toho pustíte. Výsledkem při 3-fázovém měniči budou 3 stávající fáze (před měničem) a 3 nebo 1 zálohovaná fáze (záleží na měniči) za měničem. Na tyto fáze pak napojujete stávající okruhy v domě. Nerad bych, aby vznikl dojem, že pak fotovoltaická elektrárna živí pouze zálohované fáze za měničem a ty velké spotřebiče před ním ne. Není to tak. Výkon z panelů i baterií využívají všechny spotřebiče. Jen v případě výpadku proudu poběží v domě pouze zálohované okruhy. O tom, jak to funguje v praxi si povíme v další kapitole. Tam se dozvíte, jak se celý systém chová, jaké výhody a nevýhody zvolená sestava přinesla. Další díly článku Fotovoltaická elektrárna 1 - úvod Fotovoltaická elektrárna 2 - měnič a baterie Fotovoltaická elektrárna 3 - výkup elektřiny Fotovoltaická elektrárna 4 - baterie Fotovoltaická elektrárna 5 - po roce provozu a bonusová kapitola: Fotovoltaická elektrárna v Černých ovcích https://kutilska.poradna.net/articles/2755617-fotovoltaicka-elektrarna-cast-1 fleg Zahrada Staviame búdu svojpomocne III. Strecha Na začiatku som sa rozhodol pre pultovú strechu z dôvodu jednoduchej konštrukcie bez nutnosti mať nejakú prax, či vedomosti. Napriek tomu som spravil začiatočnícku chybu, ktorú som už spomínal a to fakt, že som nedodržal minimálny sklon strechy, ktoré požadoval výrobca šindlov. Naivne som sa domnieval, že sklon stačí aj parstupňový. Vďaka múdrym hlavičkám na poradni boli moje obzory rozšírené a ja som sa dozvedel niečo aj o podfukovaní vetrom a odporúčaných minimálnych sklonoch. Materiál na strechu som mal zakúpený už dopredu, bol to šindel kvôli ľahkej manipulácii, hmotnosti a cene. Základ strechy tvorili foršne o rozmeroch 500x20x5, pre ktoré som vypílil trošku zapílil nech nestoja veľmi na hranách konštrukcie. Trámy som uchytával z oboch bokov L-kami so 4 skrutkami na každé. Medzery medzi trámami neboli predpísané 70cm, ale zakrytú 3m časť som použil 4 a na odkrytú 2m. Vzhľadom na ich širku mi rozostupy ukazovali cca 80cm. Toto drobné porušenie odporúčaných vzdialeností som si obhájil tým, že samotná strecha bude pomerne ľahká. Na trámy som potom priečne pribíjal dosky o šírke 10cm, ktoré mi nahrádzali strešné laty. Pri otvorenej časti som kraje hlavne tých krivších dosiek okrem klincov podporil ešte aj skrutkami. Predsalen ak by prišiel z tej strany silnejší vietor mohol by sa zospodu do toho opriet a strechu s latami vytrhnúť. Z druhej strany ma búda prirodzenú ochranu susedovým altánkom a navyše vietor sa nemá do čoho oprieť a strechu ako vyvrátiť. Napriek tomu som tam dal tiež pár skrutiek. Táto časť práce šla od ruky, maličké problémy sem tam robili pokrútene laty, ktoré strávili jednu zimu na zahrade. Po latách prišla ďaľšia dilema, čo nasadiť ako podkladový materiál pod šindel. Všade sa spomínal kvalitný podkladový materiál, ale nikde nič konkrétne tak som zašiel do stavebnín a vypýtal si niečo pod šindel. Keďže nič iné ako Terový papier nemali zobral som ten. Názory naň su rozporuplné, ničmenej po pár mesiacoch a prudkých dažďoch môžem povedať, že zatiať drži. Presah pod jednotlivými pasmi som dával cca 20 percentný, aj ked pri nízkych sklonoch ako mám ja sa odporúčali aj väčšie, niekde dokonca 50 percent. Mal som 2 rolky a minul som skoro obe do tla, takže som dal 20%. Potom som sa na webe trošku zahĺbil do strechárskej problematiky a zistil, žeby bolo celkom vhodné mať na streche protiveterné štíty, ktoré som pôvodne vôbec neplánoval. Zašiel som teda do miestnej pobočky KJG a obil predok a boky strechy. Dozadu som zase nabil plechový pás, ktorého úloha mi nebola celkom jasné, ale všade ho odporúčali, takže som zbytočne nemudroval a dal ho tam. Čo ma nemilo prekvapilo bola cena týchto doplnkov, kde som sa dostal spolu s 5m okapmi na 150 eur. Materiál bol farebný pozink. Vzhľadom na to, že celá výstavba sa tiahla v duchu nízkych nákladov to bola celkom pekná pálka. Vo finále prišli šindle. Bohužiaľ z budovania strechy nemám žiadnu fotodokumentáciu, ale návodov na ukladanie šindlov sú na webe desiatky a myslím, že dostatočne jasne vysvetlené a logicky spracované. Práca ma bavila a šlo to od ruky aj v jednočlennom obsadení. Na záver som sa rozhodol osadiť okapy. Háky som si nechal ohnúť už dopredu, napriek tomu som si jeden musel ešte trošku dohnúť, pravdepodobne som nemal tú strechu v ultrarovine. Nemilo ma prekvapilo, že práca s plechom už taká zábavná nie je a keď človek nemá skúseností nejde ani od ruky. Nasadenie čielka na okapy a jeho nalepenie silikónom vyzerá v mojom podaní hrozne. Podstatné však je, že netečie. Takisto spoje okapov, kde som si vytrvalo pýtal spojky, ale všade ma odmietali, že sú len na objednávku a že je to blbosť, čo časom tečie som musel nahradiť čistým silikónom, keďže nemám doma nitovačku. Radšej som to ani nefotil, pekné to nie je, ale voda odteká tam kam má. Holt okapy asi nie je nič pre mňa. Bohužiaľ nemám z nepochopiteľných dôvodov žiadne fotografie z tejto fázy budovania strechy, takže fotku strechy dolepím dodatočne ak bude pekné počasie. Dvere Dvere som si chcel spraviť sám z napílených dosiek. Zašiel som na miestnu pílu, povedal, čo chcem, vyčislili mi, že to bude stáť asi dvacku a že sa ozvú. Čakal som týždeň, dva a po troch mi dišlo, že sa už neozvú. Rozhodol som sa spraviť si dvere z tatranského profilu, ktorý som doobjednal a tu je výsledok. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3864-buda7-j pg] Dvere som robil napilenim profilu na rovnaké kúsky a profil som zozadu vystužil latami do písmena N, aby mi jednotlivé kúský medzi sebou "necestovali". Na jednu časť som ešte priskrutkoval jeden dlhší profil ako stredovú "zarážku". Namontoval som petlicu a ako zámok použil klasickú modrú fabku. Svetlo Pôvodne som chcel celú búdu obiť profilom, ale potom sa mi ponúkol kamarát, že má doma nejaký odpad z Lexanu. Takmer presene mi zapasoval, takže na záver som búdu presvetlil "oknami" z lexanových tabúľ, jedna šla zpredu a dve z bokov. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3865-buda8-j pg] [http://kutilska.poradna.net/file/view/3866-buda9-j pg] V poslednej časi si ukážeme stavbu interiéru a prípadne chyby, ktorým by bolo dobré sa do budúcnosti vyvarovať. https://kutilska.poradna.net/articles/2331086-staviame-budu-svojpomocne-iii Joan Koupelna a WC "Rekonstrukce" panelákové koupelny do 5 tisíc Kč Co mě rozhoupalo k akci Naše čtvrt století využívané umakartové bytové jádro vykazovalo pouze jistou omšelost stěn s dekorem ne zrovna světlého dřeva a když bílá PVC hrana určená k zamezení zatékání za vanu (běžně používaná k lemování stěn nad linoleem či PVC krytinou) se začala loučit s kontaktem s umakartem v délce v řádu decimetrů, začala jsem jednat. Na internetu lze dohledat články o možnostech renovace WC i koupelny. Představa polepování celé plochy samolepicí tapetou, kdy je nutno důmyslně se vyhnout nástěnné vodovodní baterii (nechce-li ji člověk zcela odpojit), vývodu vody pro pračku, vypínačům, zásuvkám... ve mně vyvolala dost nepříjemné mravenčení, tudíž jsem se jala nasávat z internetu rady a postřehy spojené s nátěrem umakartu. V resumé se mi nakonec jevilo jako nejelegantnější a nejspolehlivější řešení natřít umakart silikonovou fasádní barvou. Samotnému nánosu barvy malým molitanovým válečkem pochopitelně předcházelo velice důkladné očištění a zdrsnění všech ploch, které jsem se chystala zkrášlit. Na internetu jsem se dobrala doporučeného čísla brusného plátna - č. 150. Empiricky jsem jej snížila až na číslo 80, kteréžto už mělo ten správný záběr. Majíc v rodině dva mužské pomocníky doufala jsem, že po odhození posledního kusu "šmirglu" mi nezůstanou ruce viset podél těla. Nu, neměla jsem k tomu daleko vzhledem k tomu, že do konstatování, že už je to "dost", mně pořád scházelo to správné přesvědčení a pomocníci nacházeli náhle jiné neodkladné záležitosti. Koupelna bez vany Před samotným broušením umakartových ploch samozřejmě proběhlo vystěhování koupelny. Psí pelech na předsíni ustoupil dočasně usazené pračce, odmontovala jsem ramínko a sprchovou hadici z nástěnné baterie a jala se vykutat ven starou, již odřenou plechovou vanu ještě socialistické výroby. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3546-bez-van y-jpg] Po odstranění vany a PVC těsnění přilepeného okolo ní moje představa o nátěru ještě víc nabrala na síle, jelikož obroušení zbytků chemoprénu prostřednictvím brusného kartáče upnutého do vrtačky v synových šikovných rukou definitivně vyloučilo možnost ponechat stěny koupelny v původním stavu. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3547-cisteni -umakartu-jpg] S nadějí, že moje dřina posunula sen o hezké koupelně do další fáze, jsem si prohlédla vybroušenou koupelnu a pustila se do instalace nové vany na stejné místo, kde nám roky sloužila původní. Velikost 160 x 70 cm je běžně k sehnání, pídila jsem se ale speciálně po modelu bez prolisů, ve kterých se ráda drží špína. Moje volba padla nakonec na Kaldewei. .................................................. . Podmínkou uznání záruky na tuto fungl novou vanu ale bylo použití jejich originálních nožiček za více než čtyři stovky. Když jsem je vybalila z krabice a sestavila dohromady, bylo mi okamžitě jasné, že záruku raději pošleme do kopru: - nožičky nebyly samonosné, sloužily výhradně k postavení vany na místo. V našem případě by potom odpad musel téci vzhůru, jelikož byly výrazně nižší než dosavadní vanová konstrukce tvořená svařenými ocelovými jäkly, a překopávat kvůli tomu těsnou panelákovou šachtu? To by se cena za posun odpadové roury zaručeně přehoupla přes cenu vany. - vana by poklesla o tolik, že bych pod ni už nic neschovala. - v tak těsném prostoru pod vanou napojovat úplně jiný sifon na staré PVC potrubí ještě průměru 63 mm by byla úděsná práce. - nemohla bych použít originální ocelové závěsy na vanu přišroubované ve správných místech umakartového jádra .................................................. . Vana zapadla do všech původních závěsů jak vidle do hnoje, jak se říká, jen mezi dnem vany a jäklem zela cca 3-4 cm vysoká mezera. Hm, co teď?! Jsouc kramář na slovo vzatý, i zalovila jsem ve svých zásobách a vytáhla na světlo destičky z růžové pěnové hmoty, kterých jsem měla více a jejich zatím nejlepší využití spočívalo v podložení kolen např. při pletí záhona. Jejich tloušťka byla zrovna akorát a krásně každá pružně vyplnila nežádoucí mezeru. Zamnula jsem si ruce nad splněním důležitého úkonu a odvážně se zkusmo posadila do usazené vany pro ověření, že se "nevyliji i s vaničkou". Vana držela jak přibitá, proto jsem stěny pro jistotu znovu omyla a mohla začít řezat plastové těsnicí lišty kolem tří obvodových částí vany pro přilepení sanitárním bílým silikonem. Tmelení spár Desky krycího umakartu se ve spárách již dávno počaly sobě vzdalovat jak ostrovy v Tichém oceánu, což by samotný nátěr nezakryl. I vyretušovala jsem spoje béžovým akrylátovým tmelem na dřevo a jeho následným přebroušením. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3563-proprie ty-jpg] [http://kutilska.poradna.net/file/view/3548-tmeleni -spar-jpg] [http://kutilska.poradna.net/file/view/3549-tmeleni -skvir-jpg] Zamýšlené vyplnění škvír voděodolnější polyesterovou pryskyřicí bohužel vzalo za své po nemilém zjištění, že křivka jeho tuhnutí je patrně exponenciální: dlouho to teče jako voda a během pár sekund jsem měla v kelímku nepoužitelnou zelenavou hroudu. Následovalo několikanásobné umytí veškerých ploch (i těch nebroušených za vanou, kde nátěr nebude potřeba) jarovou vodou. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3550-pred-na terem-jpg] Vrhám se do vlastního natírání Tak, to nejdůležitější bylo hotovo a po zakrytí lišt malířskou krycí páskou a celé vany deskami z pevnějšího papíru jsem nadšeně začala rozmíchávat v kyblíku fasádní barvu. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3551-barlet- silikon-jpg] První nátěr malým molitanovým válečkem moje nadšení krapánek zchladil, protože to bylo flekaté a původní tmavá kresba umakartu o sobě stále dávala vědět. Možná proto, že jsem se nažila nabírat na váleček co nemíň barvy, abych moc nenakecala okolo. Dlužno také podotknout, že se kamarádím s malířskou štětkou, ale váleček je pro mou ruku nástroj neosahaný. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3552-prvni-n ater-jpg] Zhruba hodinu mi trvalo, že jsem nanesla jednu vrstvu, protože na nátěr ve vnitřních rozích a např. okolo vypínače a zásuvky jsem vzala do ruky štětec. Druhá vrstva už působila o poznání konzistněji, no a třetí a poslední již navodila dojem zděné koupelny. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3553-malba-v aleckem-jpg] Konečně jsem se odhodlala k zapojení odpadu. Nově koupený sifon měl zcela jiné rozměry než náš archaický a když jsem ve specializovaném obchodě zjistila, kolik by stály potřebné mezikusy pro spojení s PVC trubkou Ø63 mm - a hlavně, kolik spojů by nakonec vzniklo! - rezignovala jsem a starý sifon rozebrala a důkladně vyčistila. Překvapivě nová těsnění jsem ještě dostala koupit a také půlmetrový zbytek PVC trubky (63 mm). Odchylka nebyla příliš velká a za pomoci jiných zkušenějších rukou a horkovzdušné pistole se nám povedlo odpad dobře napojit na vývod do šachty. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3554-nepasuj ici-odpad-jpg] Hurá! To byla báseň moci se po dvou dnech "koupání" v lavoru osprchovat v normální vaně :)) Zvelebuji podlahu Dalším nezbytným úkonem bylo upravit podlahu před vanou do roviny a položit nové PVC. Původní majitelé našeho bytu zde měli položené dlaždice, ale běhající rybenky mě nepřesvědčily o profesionálním vydláždění. Proto přes beton "zavazejí" jäkly vyztužující celé jádro, jelikož jsem dlaždice vytrhala. Jsouc v (nevratném) betonování zcela nezkušená raději jsem mezi jäkly vložila 3 cm silné desky z pěnového polystyrenu čistě nařezané odporovým drátem upnutým v rámu lupenkové pilky. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3555-rezani- polystyrenu-jpg] [http://kutilska.poradna.net/file/view/3557-vypln-p odlahy-jpg] Na ně jsem Duvilaxem přilepila nařezané desky z plovoucí podlahy, které jsem před časem kdesi ubufetila s tím, že se mohou hodit. Jen pérka a drážky byly zanesené lepidlem, tak jsem je (pérka) prostě odřezala ocaskou a desky položila jen tak vedle sebe. Zubatou stěrku jsem si vystřihla s kusu silné folie. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3556-lepeni- plovoucky-jpg] [http://kutilska.poradna.net/file/view/3558-plovouc ka-jpg] [http://kutilska.poradna.net/file/view/3559-pod-pvc -jpg] Na tento podklad jsem koupila nový kus PVC krytiny a nic nebránilo nastěhování automatické pračky na původní místo. Podlaha je dostatečně pevná, jen místy trošku vrže, patrně dotykem plovoučky s polystyrenem. Mám HOTOVO! A ještě jedno pozitivum jsem zaznamenala: v bílé koupelně je najednou tolik světla, jakobych vyměnila žárovku i zářivku za silnější. A hlavně, líbí se mi :puff: [http://kutilska.poradna.net/file/view/3560-hotova- koupelna-jpg] Vnitřní plochu dveří od koupelny jsem polepila samolepicí folií se vzhledem světlého jasanu. Když jsem pracně dokončila přesné polepování folií, nesmírně jsem si blahořečila, že jsem zavrhla polepení umakartu v celé koupelně: nátěr i broušení bylo nesrovnatelně jednodušší... [http://kutilska.poradna.net/file/view/3561-hotova- koupelna1-jpg] [http://kutilska.poradna.net/file/view/3562-hotova- koupelna2-jpg] Co jsem do toho vrazila: - vana Kaldewei EUROWA 311(2 362,- Kč) - Kaldewei vanové nohy 5041 Plus (415,- Kč - nepoužito) - Viega odtoková a přepadová souprava DN 40 (218,- Kč - použita jen přepadová část, samotný sifon nikoliv) - bílý sanitární silikon Den Braven (110,- Kč) - fasádní silikonová barva Barlet Silikon 5 kg (690,- Kč) - PVC na podlahu (cca 450,- Kč) - Duvilax na lepení podlahovin a dlaždic (79,- Kč ve slevě jakožto prošlý) - sada s držákem na válečky plus pár náhradních a odkapávací miskou (tuším pár desetikorun, měla jsem již v zásobě) Pozn.: mám vyzkoušeno i umývání malby houbičkou. Jde to krásně a barva drží fest. https://kutilska.poradna.net/articles/2329533-rekonstrukce-panelakove-koupelny-do-5-tisic-kc fleg Zahrada Staviame záhradnú búdu svojpomocne II. Chyby začiatočníka Po vytuhnutí betónu som si uvedomil, že U-profily, ktoré som vkladal do základov som umiestnil čiastočne zle. Keďže som chcel obkladať búdu tatranským profilom zistil som, že časť U-profilov som dal dierami von, čiže použité skrutky mi budú presahovať von a tatranský cez ne proste nedám. Hoci som neskôr vymenil skrutky za kusy so zapustenou hlavou bola to chyba, ktorú som si uvedomil dodatočne. Po nahodení stojek a ich výškovej úprave som sa dopustil ďalšej chyby. Sklon pultovej strechy som riešil od oka až následne ma napadlo pozrieť si, či je sklon dostatočný a zistil som samozrejme, že nie. Situáciu som pre istotu overoval na poradni http://kutilska.poradna.net/q/view/99199-min-sklon -sindla-pultova-strecha. Po ubezepečení, že daný sklon nebude postačovať som sa rozhodol pre jeho navýšenie. Bohužiaľ na tento fakt som prišiel až v štádiu, keď som už mal stojky v rovine a spojeneé do jedné celku. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3461-buda3-j pg] Ako vidiet výškový rozdiel na 4m je len 10cm, pretože som sa naivne domnieval, že stačí minimálny sklon a voda bude odtekať smerom dole sama. Takže som stál pred dilemou, čo spravím, či znížim zadnú časť alebo zvýšim prednú. Bohužiaľ k tomuto poznaniu som dospel až v štádiu, keď som mal skelet búdy už zoskrutkovaný L-profilmi a vo vodaváhe a nechcelo sa mi to rozoberať. Navyše som nemal tak vysoké stojky a musel by som zase objednávať dopravu, čo predstavovalo navýšenie nákladov. A tak som sa rozhodol pre nie možno práve najlepšie riešenie a to navýšenie prednej časti z materiálu, čo mám. Na vysokej som mal statiku za 1 a tak som podvedome odhadol, že to bude dostatočne pevné. Výsledok je možné vidiet na fotografii. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3488-buda5-j pg] Napílil som jeden hranol na menšie kusy, tieto pripevnil ku konštrukcii L profilmi. Niekto môže namietať, že to nie je dostatočne pevné, ale treba si uvedomiť, že samotná váha strechy s prípadnym snehom bude pôsobiť hlavne smerom kolmo k zemi, takže L profily nebudú až tak zaťažené. Navyše pre istotu je každý istený dvoma až tromi L profilmi, takže strecha drží dostatočne pevne. Podlaha Známy vyhadzoval asi 50m dlažby a tak som kúpil za 50 eur (aj s dopravou iba som to musel vyložiť u seba) a tak som sa rozhodol použiť ju ako podklad hoci pôvodne som uvažoval o drevennej podlahe. Odkopal som časť zeme a zasypal tenkou vrstvou štrku frakcie 16-32. Ako sa neskôr ukázalo vrstva štrku bola viacmenej zbytočná. Tu som spravil maličkú "chybu" a to, že som sa pokúšal držať dlažbu v absolútnej rovine, takže som sa hral s každým kúskom neskutočne dlho. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3487-buda4-j pg] Výsledok nebol taký aký som očákaval napriek veľkému úsiliu nehovoriac o tom, že som si následne položil otázku prečo? Prečo mať v búde, kde bude odložené náradie, bicykle a pod ultrarovnú podlahu? Dôvod žiadny a tak som bol vo finále spokojný. Ak by niekoho zaujímala "technológia" použitá pri pokládke dlažby tak najprv som si odkopal lôžko, dosypal jemnou hlinou, štrkom a položil dlažbu. Dlažbu som udupával veľkým gumenným kladivom. Celú dlažbu sa mi podarilo dokončiť až s tretím, druhé bol šmejd a rozletelo sa už pod 2h práce. Každú dlažbu som premieraval malou 30cm vodováhou, susedné veľkou 1m. Na základe skúsenosti z vnútorneho priestoru búdy som už vonkajšiu časť robil bez štrku a dlažba je postavená priamo na hline. Po pár mesiacoch môžem potvrdiť, že drží rovnako ako tá so štrkom a prerastanie zeliny je prijateľné a rovnomerné u oboch. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3490-buda6-j pg] Apropo burina...pôvodne som chcel ešte dávať pod dlažbu tkannú textíliu proti prerastaniu buriny. Vnútornú dlažbu som položil akoby na skúšku, aby sa mi lepšie manipulovalo s rebríkom a pod s tým, že neskôr ju vyhodím a nahodím ešte textíliu. Samozrejme sa mi to už potom nechcelo a nakoľko dlažba je pod strechou a burina nemá na svoj rast vodu a svetlo je jej prerastanie minimálne. Poučenie...čo neurobíte hneď už pravdepodobne nespravíte nikdy. V budúcom diely položím strechu, okapy, dokončím obitie a dvere, bude tam navyše jedna vychytávka a búda bude po vyše roku hotová. https://kutilska.poradna.net/articles/2327436-staviame-zahradnu-budu-svojpomocne-ii fleg Zahrada Staviame záhradnú búdu svojpomocne I. Prečo som sa rozhodol stavať svojpomocne Všetko to začalo pred vyše rokom, keď som sa presťahoval na dedinu a kúpil dom bez akéhokoľvek príslušenstva. Po čase samozrejme začal chýbať odkladací priestor na náradie, bicykle a pod, čo sa v bežnom bungalove dosť blbo udržiava. Samozrejme pôvodne som chcel búdu kúpiť. Kvôli cene som sa dosť dlho pozeral po plechových búdach, ktoré imitujú drevo. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3413-21314-3 00-300-true-false-jpg] Na základe tejto diskusie som však od plechovej varianty ustúpil. Začal som googliť a obvolal pár predajcov záhradných domčekov. Našiel som síce domčeky, ktoré by mi tvarom aj usporiadaním vyhovovali, bohužial mnou požadované rozmery (4x3m) nikto neponúkal. Pri telefonáte mi už boli ochotní spraviť projekt väčšieho domčeka, bol som ochotný akceptovať aj vyššiu cenu, ale čo ma zarazilo firma mi nechcela dodať návod a trvala na vlastnoručnom postavení. Tam to už začalo zaujímavo naskakovať, doprava, ubytovanie...atď. A vtedy som sa rozhodol, že si to postavím sám. Skúsil som ešte obrátiť na českých dodávateľov, ktorí zvyknú bývať lacnejší oproti slovenským, ale mnou vybratý domček ma zarazil cenou...110 000 CZK. Uf to je proste moc. Nie, búdu si postavím sám, doslova a do písmena. Začalo sa to na káve, kde som mi kamarát spravil pár čiar na A4, prepočítal zopár vecí na telefóne a z kávy som odchádzal s rozpisom základného materiálu. Blbé bolo, že som celkom nerozumel čo je čo, čo sa mi neskôr vypomstilo, pretože som musel rezivo ešte dokupovať. Začal som trošku šmejdiť po nete, pretože mi neboli celkom jasné ako mám postupovať. Najviac som sa inšpiroval touto fotkou (pozor to nie je moja búda, len vzor, ktorý ma inšpiroval)[http://www.valtershop.cz/images/products/dum-zahra da/85422-domek%20na%20nářadí%203x5,5m%20cena%20od% 2095000.JPG] a samozrejme chcem poďakovať aj pánovi Kučerovi, že zverejňuje na svojom webe nákresy svojich výrobkov, konkrétne www.pergolykucera.cz , kde som silne čerpal inšpiráciu. Voľba typu domčeka, strecha, základy, materiál Vráťme sa ešte na úplny začiatok. Aký typ domčeka som zvolil? Prvý problém, čo som riešil bola strecha. Samozrejme klasické áčko by bolo fajn, ale volil som z môjho pohľadu najjednoduchšiu cestu a tou bola pultová strecha. Rozmery som stanovil nakoniec na 5x4 m, s odkrytou (2x4m) a zakrytou časťou (3x4m). Ok mám vybratú strechu, čo na ňu? Väčšina ľudí pri takýchto stavbách siaha po plechovej streche, mne sa plech moc nepáčil, takže som sa rozhodol pre asfaltový šindel. Hlavný dôvod bola manipulácia s ním a jeho jednoduchá montáž. Navyše je to krajšie ako plechové obludy, aj keď moju strechu ocení akurát tak sused ak pôjde kŕmiť psov, inak je neviditeľná. Strechu som vyriešil pomerne rýchlo. Oveľa väčší problém sa ukázal výber podkladu. Klasika je betónová doska, ničmenej ja betón moc nemusím a tak som silno premýšľal nad zemnými vrutmi. Hoci som im spočiatku veľmi nedôveroval čím viac som sa o túto technológiu zaujímal tým väčší záujem u mňa budila. Nakoniec som ju zamietol z viacerých dôvodov. Prvý bol, že sa mi nechcelo veriť, že vruty dokážu uniesť takú váhu a že si časom do tej zeme kúsok „nesadnú“. Na nete som našiel však kopec fotiek aj väčších a ťažších stavieb ako som mal ja na vrutoch a vyzeralo to nádejne. Druhý dôvod bol závažnejší a to cena. V čase, keď som plánoval túto stavbu boli zemné vruty pomerne drahá záležitosť. Ceny šli za cca rok dosť dole, dnes by tento dôvod nebol už taký vážny. Tretím dôvodom bola technológia zavrtávania vrutov do zeme, kde som si v tej dobe myslel, že bez špeciálneho nástroja ten vrut proste do zeme nenarvem. Základy Zvolil som si kompromis, cenovo aj pocitovo a to základy tvorené DT profilmi (šalovačky), ktoré som mal „skladom“, keďže som sa chystal robiť základy na plot. Takže som si vykopal jarok, ktorý som trošku "vystlal" štrkom frakcie 16-32 a začal ukladať jednotlivé šalovačky. Tu sa ako pomerne veľký problém ukázalo držať profily v línii a vo vodováhe. Po mnoho pokusoch som zistil, že centimetrové rozdiely proste vždy budú a so slovami, že ide o búdu na náradie som ich vyplnil do 3/4 betónom. Do rohov a potom cca každý 1m, respktíve 1,5m na druhej strane som vsadil U profil ako základ pre oporné body. Opäť som mal problém udržať U profil vo vodováhe a ešte ich mať v rovine aj medzi sebou. Dodatočne som si uvedomil, že ak bude jeden profil o 1cm vyššie, tak len proste skrátim jeho oporný hranol o 1cm a opäť mám rovinu. Tu sa trošku ukazovali nevýhody ak človek nemá žiadneho pomocníka. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3414-buda1-j pg] Šalovačky som ešte pre istotu trošku obhádzal betónom aj zo strán nech sa zväčší ich plocha a na záver do nich vsunul tenkú roxorovu tyč na dodatočné vystuženie. [http://kutilska.poradna.net/file/view/3415-buda2-j pg] https://kutilska.poradna.net/articles/2326425-staviame-zahradnu-budu-svojpomocne-i antibalda Dílna a nářadí Levná, lehká a výkonná svářečka Po delší době jsem se konečně rozhoupal koupit si svářečku. Chtěl jsem něco do 11 000,-Kč s co nejlepším vybavením. Svářečka měla být určena pro domácí používání a především na naučení sváření. Po delším hledání jsem narazil na invertor Welder Fantasy Partner 200 DC TIG PULSE, který je k dostání na internetu. Parametry : Metoda svařování : TIG, TIG PULSE, MMA Napájení : 230V 50Hz maximálně 40,6A /podle katalogu/ Maximální příkon : 7,2kW /MMA/, 4,6kW /TIG/ Svařovací proud : 5-200A Napětí naprázdno : cca 63V Elektromagnetický ventil na plyn Tepelná ochrana Ochrana proti přetížení a přepětí Rozměry : 37,5x13,5x24 [cm] Váha : 7,2kg První dojmy : Pozitivní : 1.) Po vybalení z krabice mě čekalo celkem milé překvapení. Samotný invertor není vyroben z až tak nekvalitního materiálu na který jsem byl z Polska zvyklý. Je to v docela pěkné plechové skřínce a dobře odvětrávané - vzadu je poměrně velký a výkoný ventilátor, ovšem tento ventilátor jede nonstop od zapnutí svářečky, takže to dost hučí i nezatížené. Co jsem nakoukl dovnitř, sice jsem toho moc neviděl, protože na tom jsou plomby a já nechci přijít o záruku, ale po odkrytí zadního krytu jsem v invertoru viděl poměrně masivní chladiče s velkými žebry - byly dva, jeden na výstupní diody a jeden na usměrňovač a výkonné tranzistory, takže si myslím, že chlazení je dostatečné. 2.) Další co mě mile překvapilo, tak jsou vstupní kondenzátory, neboť po vypnutí přístroje hl. vypínačem, invertor ještě cca 5s běží tj. bere energii ze vstupních kondenzátorů, které budou podle mě poměrně velké kapacity a tudíž budou dostatečné na vyrovnávání napěťových špiček. 3.) Co mě teda velmi mile překvapilo jsou průřezy kabelů a to jak napájecích tak i svařovacích. Napájecí kabel je cca 3x 4mm^2 opravdu poctivá měď /jsem čuměl jako puk/, jsem to nemohl dostat do klasické koncovky na 230V /původně na invertoru byla průmyslová 230V 32A koncovka/. Svařovací kabely jsou opět poctivá měď o průřezu 35mm^2 (!!!), takže na této stránce není co vytknout. 4.) Ještě mile překvapila kvalita hořáku TIG, pěkně padne do ruky a nevypadá Bůh ví jak ošizeně, sice jsem s ním ještě nevařil /nemám plyn/, ale je pohledově pěkný + má dálkové ovládání s mikrospínačem. 5.) Funkce Hot Start a Arc-force fungují suprově, hlavě druhá z jmenovaných krásně drží oblouk, navíc parametry obou funkcí se dají nastavit na panelu. 6.) Ještě do výhod zahrnu ovládací panel celého invertoru, neboť je přehledný a dobře ovladatelný. 7.) Na to bych málem zapomněl, velmi mile mě překvapil manuál, je celý český a velmi rozsáhlý a to i s popisem principu samotné svářečky a s rady pro svéřeče, jak má vypadat správně svařený spoj, je tak dokonce i schéma celé svářečky. Negativní : 1.) Jediné co mě nemile překvapilo, byla rukojeť na MMA elektrody, na ni je vidět, že si s ní soudruzi nedali žádnou práci, je z toho úplně nejlevnějšího a nejošizenějšího materiálu, navíc když jsem s tím chvíli vařil, tak mi po chvíli z ní vypadl kabel (!!!), prostě se vevnitř povolil šroub a vypadlo to z uložení, navíc uvnitř rukojeti není žádné pomocné držení kabelu za bužírku, ale drží to pouze za měděný konec pod svorkou. 2.) Další bod souvisí s předchozím bodel, ale s rozdílem, že se jedná o zápornou svorku /kostru/, kabel je sice poctivá 35mm^2 měď, ale na svorku je přidělán úplně debilně - je zakončen v očku, které je sotva poloviční, než které by mělo být, tudíž se enormě zmenší dotek a vzniká přechodový odpor. 3.) Ještě invertor postrádá poměrně důležitou funkci - Anti-Stick /funkce na omezení proudu při přilepení/, sice invertor jakoby pulzuje mezi nulovým a nastaveným proudem a elektroda se odlepit dá, ale není to ono. 4.) Svářečka nemá aPFC /zařízení, které vyrovnává úbytky na dlouhých přívodech/, ovšem to v domácích podmínkách téměř nehraje roli, problém by mohl nastat pouze na dlouhých přívodech - řádově 20 a více metrů. 5.) Svářečka nebyla moc dobře zabalena, ale to není chyba svářečky, ale prodejce, ovšem přišla v pořádku, takže to neřeším. __________________________________________________ __________________________________________________ ________________________________________________ Já to dám pod čaru, neoť se vyplnilo to co jsem očekával - u svářečky bylo i příslušenství jako je třeba kukla a drátěný kartáč ovšem v kvalitě na jedno použití, kukla sice ještě drží, ale kartáč jsem už zlámal :-) __________________________________________________ __________________________________________________ ________________________________________________ Zkoušel jsem s tím svařovat vingl o tloušce asi 3mm a na 100A a 2,5mm elektrodou vznikl celkem pěkný svár /i když to neumím/, když jsem nastavil maximum tj. 200A, tak s tím invertor neměl problém, plameny šlehaly a železo mi samozřejmně provařil, takže invertor je dostatečně dimensován. Co jsem ještě zaznamenal, tak je, že ani při maximálním proudu nevypadl jistič a to to viselo na 16A. Co jsem měřil svařovací proud, tak odpovídá nastavenému - odchylka cca 2A při 120A nastavených. Ještě poznamenám : komunikace s obchodníkem byla výborná a probíhala velmi, opravdu velmi rychle, obvykle jsem odpověď dostal do několika málo hodin /maximálně 3 hodin/, takže to považuji také za velký plus, navíc prodejce byl velmi ochotný. Když to shrnu : Kdo potřebuje nějaký levnější invertor, tak tento mohu doporučit, na domácí a na naučení úplně stačí, podle mě si najde i úplatnění v nějaké menší autodílně. Děkuji za pozornost :puff: [http://www.naraditechnik.cz/foto/1000-700/155-220- svarecka-menic-fantasy-partner-200-dc-tig-pulse.jp g] https://kutilska.poradna.net/articles/2323101-levna-lehka-a-vykonna-svarecka